Jednoznačný pokyn ODKDY se nikde nedočtete. Proto je nejlepší zkusit své dítě pozorně sledovat, když řádí na jeho prvním „dopravním prostředku“. Pokud vidíte, že si není jisté, že ztrácí balanc, aniž by byl povrch nerovný, určitě je lepší, pokud na kolo nebudete spěchat anebo mu pořídíte kolo s přídavnými kolečky.
Jestliže je váš syn zvyklý jezdit na tříkolce i na balančním kole a nemá strach, naopak na něm vidíte, že touží po kole, které vidí u starších kamarádů, není třeba se obávat. Kupte mu kolo bez koleček a s vaší prvotní asistencí beze strachu a s obratností pochopí, jak na to. Zároveň s ním mu ale pořiďte i helmu, pokud ji do té doby nepoužíval. V případě, že vaše dítko jezdí pouze na odrážedle nebo jen na tříkolce a s druhým prostředkem nepřišlo do styku, je vhodné mu pořídit kolo s postranními kolečky. Hned vysvětlím proč: Dítě, které je zvyklé šlapat na tříkolce, zvládne šlapat na kole i řídit, ale o to hůře na tom bude s balancem. Opačný případ nastane, pokud je vaše dítě navyklé jezdit odmala na balančním kole. Držet balanc a vyvažovat umí skvěle, mnohem méně však umí šlapat.
Dítě, které nezvládá držení balance a šlapání zároveň, by se mělo raději učit jezdit na kole s přídavnými kolečky. Jakmile se naučí šlapat, brzdit, nasedat a sesedat, kolečka dejte dolů a jízdu pochopí s prvním šlápnutím. Pokud dítěti, které neumí jezdit na kole a nemá „odježděné“ kilometry na tříkolce a na balančním kole, nechcete dát postranní kolečka, musíte volit menší kolo, než by odpovídalo velikosti proto, aby dítě dosáhlo na zem. V případě, že jste sami náruživí cyklisté a nejezdíte po silnici (s malým dítětem to opravdu není vhodné), bude ideální, když se vás potomek naučí jezdit na kole bez přídavných koleček, protože s těmi to v terénu, který není úplně rovný, nejde…
