Mluvit sami k sobě bylo dříve zatracováno. Psychologové ovšem tvrdí, že samomluva přináší i spoustu užitečného.
Nějakou zkušenost se samomluvou má minimálně z dětství úplně každý. Jako malý si sám se sebou povídal i současný profesor psychologie Robert Kraft. A jak sám tvrdí, často se za to styděl.
„To víte, ostatní děti se o tom nebavily, a tak mi přišlo, že se to jednoduše nedělá. Že je to něco příliš vybočujícího a nenormálního,“ vzpomíná.
Postupem času ale přišel na to, že mu takováto konverzace nejenže chyběla, ale že mu i pomáhala. Coby psycholog se následně pustil do detailního zkoumání tohoto fenoménu a dospěl k překvapivému výsledku.
„Podle mnoha výzkumů a pokusů, z nichž mnohé jsem podnikl i já sám, je více než patrné, že samomluva není nechtěná a zavrženíhodná – pokud na sebe nekřičíte na veřejnosti. Naopak má spoustu přínosů,“ tvrdí Kraft. Co dobrého nám tedy může přinést?
Udržuje soustředěnost
Pokud si říkáme cokoli nahlas jen sami pro sebe, aktivujeme více smyslů, což může zlepšit naši pozornost. Díky hlasitému formulování myšlenek se např. dokážeme lépe soustředit, koncentrovat a řešit nejrůznější úkoly a problémy.
„Nejpozitivněji se to projeví ve chvíli, kdy člověk musí prakticky zvládnout několik věcí najednou,“ vysvětluje odborník a pokračuje: „V tu chvíli mu klidný, hlasitý hovor sama se sebou ukazuje, co je důležité teď a co potom, a pomáhá mu udržet tok myšlenek.“
Pomáhá s učením
Odstup od sebe samaJe to něco, co nezvládne každý. A kdo ano, musel se to naučit. Přesto je schopnost mít nadhled sami nad sebou důležitá a hlasitý hovor k sobě samému – ať už v první, nebo třetí osobě – tomu pomáhá. „Znamená schopnost nahlédnout na sebe objektivně, jako by z vnější perspektivy, což je k nezaplacení,“ tvrdí profesor psychologie Robert Kraft. Podle něj jde zejména o schopnost zklidnit vnitřní hlas a zhodnotit vlastní myšlenky a chování bez toho, aby se člověk příliš emocionálně zapojil. Tento odstup může pomoci k lepšímu porozumění sobě, snížení stresu a zlepšení rozhodování. Kombinace samomluvy a odstupu může znamenat, že místo negativního a kritického vnitřního dialogu se učíme vnímat sami sebe s nadhledem a objektivitou. To může vést k větší sebereflexi a lepšímu přístupu k vlastnímu růstu a změnám. |
Ne nadarmo se říká, že se člověk neustále něco učí. Jenže čím je starší, tím to jde hůře. Proto je poměrně zásadní, abychom si při učení určili, co je pro nás důležité, a využívali paměťovou pomůcku v podobě samomluvy, která nám pomůže udržet nové poznatky v paměti.
„Je to jedna z taktik, kterou doporučují i učitelé na školách, byť mladí žáčci to příliš neocení. Teprve ve starším věku každý pozná, jak moc je tento přístup prospěšný,“ usmívá se profesor.
Utřídění myšlenek
V přemíře informací se bohužel čas od času lehce ztrácíme. Samomluva nám může pomoci uspořádat a strukturovat myšlenky a znovu najít pevný bod.
„Ve chvíli, kdy člověk řeší v práci nějaký problém a sesype se na jeho hlavu spousta protichůdných názorů, je pro něj těžké nezapomenout, co si vlastně myslí on,“ tvrdí Robert Kraft.
Tím, že některé své postoje zhmotníme tak, že je vyslovíme nahlas sami pro sebe, uvědomíme si, zda se nám vyslovují lehce, tedy jestli s nimi skutečně souzníme. Pokud tomu tak není, zřejmě se jedná o něco, co nám někdo jen vnutil. Stejně tak se můžeme sami utvrdit v tom, co chceme dělat, s kým chceme být, a dokonce i v tom, jak chceme žít.
Zlepšení výkonu
Pokud je před námi nějaký důležitý úkol nebo je od nás očekáván velký sportovní výkon, hlasitá samomluva nás dokáže nabudit. „Několikrát jsme zkoumali basketbalisty a bylo dokázáno, že když se nahlas hecovali nebo si přeříkávali, co by měli na palubovce udělat, jsou rychlejší a přesnější,“ prozradil odborník. Samozřejmě se nic nesmí přehánět, jinak by při zápase nebylo slyšet nic jiného.
Lepší rozhodování
Hlasité přemýšlení a malé komandování sebe sama může pomoci při rozhodování.
Každý si tak jasněji projde možnosti a také důsledky dané situace. A líp se mu o ní potom uvažuje,“ tvrdí Robert Kraft. Hovor se sebou umožňuje snáze analyzovat důsledky rozhodnutí, objasnění priority i rozdělení problémů na menší a lépe zvládnutelné části.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
