Jak se vlastně pozná psychicky odolný člověk? Je to ten, který se za žádnou cenu nehroutí, ať už se na něj valí cokoli? Nebo ten, který je schopný prožít emoce a zase se vrátit do balancu, zvládat stres, aniž by se dlouhodobě vyčerpal?
Podle odborníků je správná jediná odpověď: B. To, že se nehroutíme, totiž nutně neznamená, že jsme psychicky odolní, ale může to poukazovat na naši odpojenost od reality či rezignaci na problémy. Emoce jsou zdravé a jisté odchylky od našeho „zenového“ balancu jakbysmet, důležité je se z extrémů do vyrovnanosti vracet.
Co je to psychická odolnost?Psychická odolnost, neboli resilience, je schopnost efektivně zvládat stres, zátěž a nepříznivé životní situace. Schopnost přizpůsobit se změnám a rychle se zotavit z neúspěchu. Nejde o vrozenou vlastnost, ale o dovednost, kterou lze trénovat a posilovat pomocí pozitivního myšlení, zdravého životního stylu, dobrých vztahů a reálného vnímání vlastních sil. Zdroj: Uniqa |
„Každý z nás v rámci dne v emocích nějak plujeme a propady jsou v rámci dne běžné. Každý z nás má tu svou sinusoidu různě velkou, někdo se více udržuje v neutrálu, jiný je emotivnější a lítá v křivce nahoru a dolů – všechny možnosti jsou v pořádku, pakliže se tak nějak vracíme ke středu a pakliže nás to dlouhodobě nevyčerpává a nedostáváme se do depresí, ani do mánií,“ vysvětlila psychoterapeutka Michaela Ehrenbergerová z online terapeutické platformy Hedepy.
Psychicky odolní lidé tedy nemusí zákonitě znamenat, že jsou silnější. Mají jen lepší způsoby, jak se vracet k sobě. Naučili se zvládat neustále aktivované stresové reakce nebo stres kompenzovat a odbourávat tak, aby je dlouhodobě nezahlcoval a nevedl k jejich přetížení.
Jak se emočnímu přetížení vyvarovat a potrénovat svou psychickou odolnost? Podle odbornice je nejfunkčnějším postupem prevence. „Jste totiž čerství, nejsnáze si ji vymyslíte, připravíte se na ni, jste v kognitivní fázi, neřešíte ji až v dané stresové reakci: jde o to udržet se v přiměřeném emočním klidu, nepřepodnětovat se,“ radí Michaela Ehrenbergerová.
Každodenní kotvy v chaosu
Každému funguje něco jiného: někdo se nabíjí sportem, jinému zabírají klidné a vědomé procházky přírodou, další ví, že mu funguje osamocený večer s knihou nebo relaxační hudba. Co však spolehlivě zabere napříč společenskými i věkovými skupinami jsou rituály.
Jsou to malé, opakující se kotvy v každodenním chaosu. Jako opakovaná a předvídatelná činnost totiž dávají mozku pocit bezpečí. Snižují úzkost, když nám dávají pocit kontroly nad situací či celým životem, kde je velmi obtížné mít kontrolu nad čímkoli. A v neposlední řadě fungují jako skvělé přepínače, které umí regulovat emoce mezi prací a domovem, mezi stresem a klidem, mezi chaosem a strukturou.
Mozek pod tlakemNáš nervový systém není stavěný na permanentní stresovou stimulaci. Pokud nemá prostor pro regeneraci, dochází k jeho přetížení. A v takovém stavu pak reaguje přehnaně i na malé podněty. Autonomní nervový systém potřebuje rovnováhu mezi sympatikem (aktivace, výkon, stres) a parasympatikem (klid, regenerace). |
„Někdo třeba staví na tom, jak nastartuje svůj den, že si zacvičí, udělá si svou oblíbenou kávu nebo čaj. Někdo se zamyslí nad nadcházejícími událostmi a v klidu si naplánuje den. Někdo si dělá rituály vděčnosti a zastaví se před spaním: řekne si, co se mu povedlo, pro co stálo žít – a může to být i drobnost. Malá rekapitulace prožitého je vlastně dovednost,“ potvrzuje psychoterapeutka a dodává: „když něco funguje, udržte si to. Když ne, zkuste si najít něco jiného.“
Když nám rituály zmizely ze života
Rituál není o obsahu, ale o opakování. I velmi jednoduchá činnost může mít regulační efekt, pokud se stane předvídatelnou součástí dne. To vysvětluje, proč nám fungují i zdánlivě banální věci, jako je třeba ranní káva, večerní sprcha nebo krátká procházka. Zkrátka nejde o to, co děláme, ale že to děláme pravidelně.
Zdá se to jako stokrát opakovaná samozřejmost, faktem ale je, že nám rituály z dnešního uspěchaného života mizí. Často je opouštíme pro náš nepravidelný režim a rádoby skvělou flexibilitu, pro spěch a tlak na výkon místo prospěšného rytmu, pro potřebu být neustále dostupní. Hranice mezi prací a volnem nám mizí, zaměstnavatelé si zvykli mít zaměstnance dostupné i večer nebo během pauzy na oběd.
Jak upozornila i psychoterapeutka, fungujeme příliš dlouho v aktivaci a žijeme neustále ve stresu bez potřebných přechodů(transitions). Chybí nám vědomé přepínání zpět do klidu, jako je cesta do práce, společné jídlo či večerní rutina. Na všechny tyto chvíle je totiž potřeba si vyčlenit čas a je potřeba je prožít vědomě – zkrátka přerušit neustálý tok aktivit, které nás zahlcují.
Čas pro sebe plánujte první
Jak si jej v životě plném tlaku a nároků najít? Plánujte jej jako první. „Buďte na sebe hodní, stanovte si priority a každému úkolu určete čas,“ radí v podcastu NA KAFI spoluzakladatelka platformy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek.
„Ani plánování si zatím neumíme zařadit do svého života jako rituál. Řekneme si, že si k tomu někdy sedneme. Ale je dobré to udělat třeba jako první věc, když přijdeme do práce: uvařím si kafe a na pět minut si k tomu sednu. Nebo to může být vaše poslední věc, kterou uděláte předtím, než z práce odejdete. Tím si zároveň vyčistíte hlavu a domů odcházíte s čistým štítem,“ dodává.
Čas pro sebe, který nás nabíjí, ať už je to běhání, čtení knihy, sauna nebo kadeřník, patří podle Anety Martinek do diáře jako první. Z pravidelných činností si udělejte své kotvy. A až potom vnášejte do diářů pracovní záležitosti.
„Často to bereme tak, že tyto činnosti jsou až za odměnu a odstraňujeme je, když nestíháme, ale musí to být naopak. Musíme si říct: tak úterý a čtvrtky půjdu běhat. V pondělí a středy si budu číst knihu a podobně. Abychom dostali tyto věci do svého života, musíme je naplánovat,“ míní Aneta Martinek a dodává, že zapomínat by se nemělo ani na úplný základ, jako je jídlo, pohyb a dostatečný spánek.
Rituály, které podporují psychickou odolnostI mikro akce stačí k posílení psychické odolnosti, udělejte si z nich pravidlo:
|
