Hlavním cílem bylo přiblížit a zakusit si volnost tohoto netradičního horského sportu všem odvážlivcům, kteří se na tento kemp přihlásili. Celková myšlenka pohybovat se volně v horském terénu, pod sněhovou pokrývkou, totiž skrývá o mnoho více, než jen sjet vysněnou cestu dolů. Na všechny účastníky tu čekaly i obtížné situace, na které se museli adaptovat a najít pomocí instruktorů a Michala cestu, jak tento sport provozovat se svým specifickým handicapem. Michal i instruktoři tvořili skvělý tým a díky jejich zapálení byli schopni nacházet netradiční řešení pro každého účastníka.
Hned od začátku všichni věděli, že základna campu, hotel Tetřeví boudy, je tím pravým místem. Počátek jim usnadnila stará rolba, která domalovala tu pravou horskou atmosféru a život na horách.
Cíl byl pro všechny jasný – zdolat krkonošské vrcholky, ale hlavně překonat sám sebe a užít si pohyb v horském terénu tak svobodně, jak to jen skialpy umožní. Nejprve si každý z našich kempařů musel vymyslet vlastní taktiku pro zvládnutí tohoto sportu, teprve pak jsme vyrazili. Byli jsme parta 10 lidí, kteří nepotřebují obvyklých 10 hůlek, ale stačí jim jen 5. Hned po prvních pár desítkách metrů si ale člověk uvědomí, že to zkrátka není žádná sranda a všechny ty nádherné fotky z časopisů, neukazují tu dřinu a realitu, která za tímto sportem stojí. Musíme ale uznat, že to všem šlo lépe, než jsme čekali. Naše představa o tom, jak si uděláme několik desítek hezkých záběrů hned padla, jelikož jsme sami měli co dělat, abychom stíhali konvoj zapálených kempařů mířících k vrcholu. Pohledy ostatních zdravých skialpinistů nesly opravdu všelijaké emoce hlavně v momentě, když je předehnal dav lidí bez jedné ruky nebo například po dětské mozkové obrně. Troufáme si tvrdit, že problémy, které by většinu zdravých smrtelníků poslaly zpět dolů, dokázali handicapovaní účastníci vyřešit tak rychle, že jsme se zkrátka nezastavili a náš cíl se tak neúprosně blížil. Po půldenní cestě pro nás nebyla lepší odměna než pocit svobody, který dolehl na každého po vystoupání na vrchol. Přesně pro tyto okamžiky jsme založili Adapted. Je to pocit k nezaplacení a přináší ho právě adrenalinové sporty. Po jízdě čerstvým prašanem na nás čekala další výzva, při které si každý sáhl na své maximum. Michal, který je ostřílený účastník veškerých světových závodů (jako jediný s handicapem), nás totiž nešetřil a připravil si na závěr dost velké stoupání z Pece pod Sněžkou až k našemu ubytování. Ani jeden z kempařů, ale ani na chvíli neztratil motivaci a myšlenka, že na vrchol nedojde, nepřipadala absolutně v úvahu. Když se chce, tak to jde a handicap má každý jen ve své hlavě. Euforie na nás tedy dolehla ten den již po druhé a my si při příjezdu k naší horské chatě připadali přesně jako ti borci z fotek v časopisech. Takže se naše očekávání zcela naplnilo! Je snad něco lepšího, než po celém náročném dni uhasit žízeň hořkým pivem při pohledu na vrcholky hor, na které stále ještě dopadají poslední paprsky slunce? Podle nás ne, ale dá se to určitě srovnat s pocitem, který člověk cítí, když překoná sám sebe. Sice jsme přišli o nějakou tu duck tape při připevňování hůlek k nějaké končetině nebo opravování vybavení, ale stálo to za to a my jsme nesmírně vděčni, že jsme tento sport ukázali v tom nejlepším světle všem odvážným handicapovaným lidem, které pohání chtíč více než zdravé smrtelníky.
A jaká je naše další výzva? Už 18. března vypukne náš další camp, který si usmyslil naučit další odvážlivce surfing a ukázat jeho krásu. Na Sri Lance se tak setkají lidé na vozíku, bez končetin a s dalšími handicapy, kteří budou čelit tomuto jednomu z nejnáročnějších sportů vůbec. Nemůžeme se dočkat!
Tento camp pro vás pomáhali realizovat :
Publicis Groupe
Dynafit
Adventure menu
Leki
