Možná, že právě teď máte dělat něco úplně jiného, plnit nějakou povinnost. Vy jste si ale řekli, že je hodně důležité přečíst si časopis. Pak si půjdete uvařit čaj… Utřít prach… Prostě cokoliv, abyste oddálili nepříjemnou práci.

Slovo prokrastinace znali před pár lety pouze odborníci, dnes ovšem patří mezi nejmódnější. Nejčastěji se používá namísto nehezkého slovesa „flákat se“. „To jsem zase pěkně prokrastinoval,“ řekne adolescent, který strávil sobotu poleháváním na gauči se sluchátky na uších.

Jenže lenošit nebo poflakovat se neznamená to samé jako prokrastinovat. Flákač a lenoch není prokrastinátor. Flákač nejraději nedělá nic, prokrastinátor toho naopak může udělat spoustu, jen aby nemusel dělat to, co nechce.

Lenka je modelová

Prokrastinátor je totiž odkládač. Z nějakého důvodu před sebou hrne určité povinnosti. Lenka je psycholožka, která o sobě ví, že patří mezi prokrastinátory. Říká o sobě, že je modelová. Dlouho trvalo, než si to přiznala. Před patnácti lety přežila syndrom vyhoření a po něm jí zůstala šílená nechuť k určitým činnostem. Dělat je musí, ale nechce.

Zpozorněte, pokud:

* se vám dlouhodobě nechce do nějaké činnosti

* většinu termínů plníte za minutu dvanáct či spíš minutu po dvanácté 

* přistihujete sami sebe, jak si vymýšlíte "důležité práce", jen abyste se vyhnuli konkrétní činnosti 

* odsouváte věci  “na zítra” 

* trvá vám dlouho, než začnete dělat to, co musíte 

* pozdě platíte účty a nabíhají vám různá penále 

* často se omlouváte za zdržení a nesplnění termínu 

* vymlouváte se mnohdy sami před sebou 

„Vyhoření se dostavilo plíživě a jako správná kovářova kobyla jsem si ho ani nevšimla, upozornili mě na něj kolegové při pravidelných supervizích,“ vypráví. „Nebylo divu, že jsem tak dopadla, měla jsem tehdy těsně po škole a byla jsem doslova natěšená, jak budu pomáhat lidem. Ale po třech letech, kdy mi klienti běžně volali domů i v noci či v neděli, jsem se úplně vyčerpala.“

S pomocí kolegů a terapie uhasila syndrom vyhoření, ke klientům se však už nevrátila, dělá jinou práci a její zaměstnavatel o jejích dřívějších potížích neví. Lenka ale v jednu chvíli zjistila, že některé činnosti související s minulým povoláním jí nesmírně vadí.

„Odsouvám například telefonování. Vlastně jen málokdy někomu volám. Radši napíšu manželovi deset naléhavých esemesek během tří minut, než abych mu krátce cinkla. Zůstalo to ve mně, protože jsem tak těžko snášela hovory s klienty,“ připouští.

„A když mám někam zavolat, oddaluju to, jak to jenom jde. Nejdřív umyju okna, přesadím kytky, potom je hodně naléhavé přerýt kompost…“ Podobné to má také s jednáním s úřady nebo situacemi, kdy musí řešit něco zásadního.

Na vině jsou i obavy

Konec s prokrastinací. Tipy, jak se bez okolků pustit do práce

Lenka se chce jednou vrátit ke klientům a zaměřit se hlavně na ty, které trápí prokrastinace. „Ano, ona totiž většinou lidi trápí. Na jedné straně si uvědomují, kolik času tráví zbytečnými činnostmi, kterými oddalují to, do čeho se jim nechce. Kolik hodin třeba prosedí na internetu, jen aby nemuseli začít s prací. Je jim toho času líto. Zároveň se ale nedokážou přinutit k odporné činnosti. Často je jim taky hodně trapné pořád se omlouvat za zpoždění a nedodržení termínu,“ dodává.

Prokrastinátory nutí k oddalování prací i strach. Někteří studenti se bez problémů a ochotně učí určité předměty, zatímco studium jiných odsouvají. Jsou to většinou ty, které jim nejdou a mají z nich obavy.

Co může prospět?

* Uvažujte nad tím, proč se vám do některých činností nechce, co vám na nich vadí. Nemáte s nimi spojenou špatnou zkušenost? Neupozorňuje vás nepříjemná činnost na nějaký problém?

* Přehodnoťte, jestli jste si na sebe nenaložili příliš povinností a jestli před nimi tímhle způsobem neunikáte. 

* K nepříjemným úkolům, do nichž se vám chronicky nechce, přiberte někoho, kdo je bude nějaký čas dělat s vámi. Vzpomeňte si, jak ochotně jste jako děti uklízeli hračky, když se maminka nabídla, že vám pomůže. 

* Naplánujte si dopředu svoje povinnosti a práce. 

Nemějte přitom "velké oči", ale rozum v hrsti. 

* Za splnění plánu se odměňte nějakou drobností nebo zážitkem. 

* Stanovte si, kolik času si dáte na oddalování práce, například maximálně půl hodiny na netu, hodinu u seriálu... 

* Sažte se co nejvíc dodržovat pevně stanovený denní režim. 

* Není od věci poradit se zkušeným odborníkem, třeba psychologem nebo psychoterapeutem. 

Podobné je to i v zaměstnání, často oddalujeme práci na tom, v čem nejsme dobří. Doma se zas snažíme uniknout třeba od toho, co nechceme řešit. „Potkala jsem paní, která přestala doma uklízet, odsouvala to, jak se dalo,“ říká Lenka. „Začala mít totiž problémy v manželství a věděla, že dokud nebude pořádně vyluxováno a vytřeno, má výmluvu, proč se o nepříjemných potížích nebavit. Jednala stylem: Jasně, miláčku, probereme to, jen co poklidím. Ale nepoklidila.“

Nejde o větší problém?

Zatímco Lence zůstala prokrastinace jako následek vyhoření, u jiných lidí může být naopak upozorněním, že se v jejich životě něco děje. Někdo může odsouvat povinnosti proto, že je vyčerpaný, naložil si toho víc, nežli dokáže zvládnout. Nebo je to únik před velkým stresem. Může to být znamení, že žijete v problematickém vztahu nebo nemáte správné zaměstnání, studenti si nevybrali vhodný obor.

Prokrastinace vždycky nutí k upřímnému zamyšlení nad životem, i když právě to je někdy to nejtěžší. Herec a spisovatel Miroslav Horníček tvrdíval, že termín je nejlepší inspirace. Že teprve až ve stresu mozek správně zapne a vyplodí úžasné věci. Někdy rád věci odkládal až na tu správnou chvíli. Některým lidem to tak opravdu vyhovuje, ale v takovém případě se nejspíš nejedná o prokrastinaci. V té se totiž vždycky skrývá něco nemocného.