Čich je prastarý smysl. Je to první smysl, se kterým přicházíme na svět, a je napojený na naše podvědomí. Nemůžeme si vybrat, jestli nám něco voní nebo ne... Vůně řídí naše emoce, umí přivolat dávné vzpomínky, ba dokonce hrají roli při výběru partnera. Cesta vonných molekul je spletitá, ale i tak dokáže v našem mozku vyvolat okamžitou odezvu.
Krásné vzpomínky
Třeba šťavnatý citron, pomeranč či omamná levandule vyvolá v paměti mnoha lidí vzpomínky na jižní kraje, na krásnou dovolenou, klid, moře, pohodu, slunce. Tak nádherně tam bylo!
Pozitivní pocity dokáže vyvolat i vanilka, skořice a vůně růží, na oslavu v rodinném kruhu, na dětství.
A co teprve vůně upečené bábovky! Přivolá prázdniny a chuť nezapomenutelných babiččiných dobrot. Pocit klidu, bezpečí a blaha se rozlije po těle i po duši a připadáme si jako v pohádce... Kolem nás je omotaný jemný a měkoučký plášť, co nás zahřívá a chrání. Možná u toho i slastně přivřeme oči a ten příjemný pocit, který se objevil během pár vteřin, se ještě umocní, i když si vlastně ani nedokážeme úplně uvědomit, co se právě děje.
Ta pravá vůně
Říkáte si, jak je to možné, jak to, že vůně, potažmo náš nos a čich, dokážou to, co se nedaří žádnému jinému smyslovému vjemu, ani hmatu, ani sluchu, ani chuti. Odborníci to odhalili, je to přímý přístup do limbického systému v mozku, kde se zpracovávají naše pocity.
Znamená to, že když jsme určitou vůni poprvé ucítili v mimořádně šťastném okamžiku, budeme si ho s ním spojovat už navždycky. Proto například koření, které se používá do vánočního cukroví, jako vanilka nebo skořice, okamžitě evokuje vzpomínky na vánoční svátky strávené v kruhu rodiny. A s tím se pojí i vzpomínky na dětství, čas bez starostí a bolesti.
Nádech a výdech štěstí
A co že se to vlastně děje? Obvykle dýcháme nosem, a tak se stane, že se vzduchem vdechneme těkavé molekuly něčeho, co nás zaujme. Náš nos má cca čtyři sta čichových receptorů, které rozeznávají molekuly vůní ze vzduchu a pak posílají signál do mozku. Většina vůní je složená z více vonných molekul, třeba taková vůně levandule obsahuje více než sto různých složek!
10 základních kategorií, které lidský čich rozlišuje
|
Když k něčemu přivoníme, reakce přijde za dobu kratší než jedna vteřina. Badatelé odhalili, že thalamus posílá informace o vůních do hipokampu a amygdaly. Tyto dvě části limbického systému jsou klíčové oblasti zapojené do učení a paměti. A právě proto je vůně schopná vyvolat naše zasuté emoce nebo vzpomínky, záleží na naší zkušenosti nebo očekávání. Lidský mozek si vůně velmi dobře pamatuje, vědci tvrdí, že každou vůni, kterou zaregistrujeme, si náš mozek už provždy uchová.
Vůně je velmi úzce propojena s chutí a také ovlivňuje naše chování, psychiku, potažmo i jednání. Věděli to už dávno naši předkové. To proto o Vánocích voní františky a purpura, to proto v kostelích ucítíme kadidlo, to proto uplatňujeme vůně třeba při masáži, to proto používáme voňavé difuzéry...
Vůně nás významnou měrou ovlivňují podvědomě. Prostě si tak po dešti vyjdeme ven na ulici, zhluboka se nadechneme a víme, že celý svět bude rázem krásnější.
A co voní vám?
- Letní déšť: Také se rádi procházíte v létě venku, když prší? Vlahé krůpěje jsou hebké jako samet a vzduch tak krásně voní... A to není všechno. Na déšť totiž reagují také bakterie, které v přírodě pomáhají při tvorbě humusu. Uvolňují do vzduchu látku geosmin, na kterou je lidský nos mimořádně citlivý. A právě ta nám tolik voní. Dříve se tato zvláštní a příjemná vůně označovala jako petrichor (z řeckých slov petra – kámen a ichor – krev bohů).
Někdy se stane, že cítíme typický odér deště dokonce ještě dřív, než začne pršet. Může za to vítr, který přenáší do vzduch z oblasti, kde prší. Po nárazu dešťových kapek na zem vznikají ve vodě malé bublinky vzduchu, které se plní částečkami z povrchu, stoupají vzhůru a následně praskají a dochází k jakési explozi, při které se do okolí šíří aerosol – směs suspendovaných aromatizovaných částic. Jsou-li kapky malé a déšť slabý, mají vzduchové bublinky dostatek času získat intenzivnější aroma z povrchu, než když padá přívalový déšť.
- Vyprané prádlo: Jenom si představte tu nádheru. Do oken si pověsíte voňavé záclonky, na stůl prostřete čistý ubrus a večer se zachumláte do čerstvě povlečených peřin, ze kterých je cítit vůně kvetoucí louky (nebo aspoň květinová aviváž).
- Skořice a vanilka: Jejich vůně je omamná. Připomíná nám podzim, možná vánoční svátky nebo ten skvělý štrúdl od babičky, který pekla každou neděli. Skořice je velmi oblíbená v aromaterapii. Má silné záhřevné schopnosti, zlepšuje náladu, zahání chmury a působí jako afrodiziakum. Výborná je do svařáku a „zimních čajů“.
Jemná vůně vanilky pohladí na těle i na duši. Uklidňuje, rozjasňuje náladu, mírní deprese a zahřívá. Pomáhá usnout, používá se jako afrodiziakum, je součástí parfémů, ale i dortových krémů. Asi zase to dětství a vzpomínky...
- Opečená slanina: Tenké a krásně křupavé plátky s proužky jsou ideální přílohou k sázenému vejci nebo sendvičům, ale také výtečnou pochoutkou samy o sobě. Zmizí z talíře ve chvíli. Proč pečená slanina tak krásně voní? Během vysokých teplot (při pečení, smažení nebo grilování) reagují sacharidy a jejich deriváty s aminokyselinami. Přitom vzniká celá řada nejrůznějších látek, které způsobují onu lákavou a příjemnou chuť.
Ale pozor, s každým soustem pečené slaniny do sebe dostáváme i látky jako pyrazin, pyridin, furan či akrylamid, které jsou považovány za karcinogeny. Světová zdravotnická organizace (WHO) na základě výzkumu vědců v roce 2015 zařadila párky, slaninu i šunku na seznam prokázaných karcinogenů. Uzeniny se tak ocitly ve stejné skupině například s tabákem, azbestem tem nebo plutoniem. Hustý, co?
- Horký štrúdl: Z kuchyně se nese sladká vůně vanilky, která se mísí s vůní šťavnatých jablíček, skořice a vlašských ořechů. Zbývá už jen vše poprášit moučkovým cukrem. Připomíná vůni dětství, prázdnin u babičky nebo nedělní zákusek po obědě, který maminka neúnavně pekla. Kdo by odolal?
Článek vznikl pro časopis Tina.
