Falešná přítelkyně
„Cítím se provinile, když vlezu do cizích věcí, ale trvá to jenom chvíli. V pubertě jsem se šmírováním prostě bavila, protože mi můj každodenní život připadal děsně nudný. Teď chci možná o lidech vědět všechno hlavně proto, abych se vedle nich cítila jistější. Ačkoli často, jako třeba v případě svého prvního přítele, dosáhnu pravého opaku. Nezajímají mě zdaleka jen muži, sháním informace o všech lidech, které znám. Založila jsem si falešný profil na Facebooku a přes známé se vloudila mezi přátele svojí šéfky, jen abych o ní věděla víc, než si myslí, že vím. Občas se na někoho zaměřím, ani nevím proč, prostě mě ten člověk zaujme. Pak si o něm na internetu zjistím úplně všechno, co lze. Zkouším najít, pod jakými přezdívkami se přihlašuje na různé chaty, a pak pátrám, jaké věci pod přezdívkou na netu podniká. Takhle jsem třeba zjistila, že manžel jedné mé kamarádky chodí na erotickou seznamku.
Obvykle si všechno, co zjistím, nechám pro sebe, ale tohle jsem té přítelkyni prostě musela říct. Vyříkali si to a zůstali spolu. Jen jednou jsem měla vážně velký strach, že z mého slídění bude průšvih. Zůstala jsem výjimečně v práci sama, sedla jsem si na židli své kolegyně a prohrabala jsem její zásuvky. Celou dobu jsem se bála, že se otevřou dveře a někdo přijde, ale nedokázala jsem přestat. Nakonec jsem objevila zmuchlaný, rok starý recept na antidepresiva, vystavený na její jméno. Ofotila jsem si ho, i když jsem neměla tušení, proč to vlastně dělám. S kolegyní jsem vycházela skvěle a informace, že trpí depresí, mi nebyla k ničemu.
Až večer mi došlo, že ve firmě můžou být bezpečnostní kamery a někdo mohl vidět, jak se přehrabuju v cizích věcech! Nespala jsem strachy. Pár dní jsem se pak bála, že si mě šéfka zavolá na kobereček a budu mít průšvih, ale nestalo se vůbec nic. Možná kdyby mě někdy někdo při slídění přistihl a vynadal mi nebo jsem kvůli tomu třeba ztratila kamarádku, šla bych do sebe a přestala s tím. Ale nic takového se zatím nepřihodilo. Občas známým hlídám děti. Vždycky když usnou, podívám se do všech zásuvek, a pokud není zaheslovaný počítač, tak i do něj. Když necháte někoho ve svém bytě samotného, musíte přece počítat s tím, že vám všechno prošmejdí. Copak by to neudělal každý?“
