Pokud sledujete český seriál Ulice, nemohli jste si nevšimnout postavy Vlasty Hanuškové, tajemnice na stomatologické komoře, kterou s velkým mistrovstvím ztvárňuje Ivana Andrlová.
Vlasta je v tom úřadu už třicet let, což nezapomíná stále zdůrazňovat, a chtěla by, aby se na komoře nic neměnilo, aby tam pořád měla slovo. Jenže změnili se šéfové, také zubařka Blanka Vránová v podání Lindy Rybové, a tu Hanušková nemůže vydýchat.
Dojde to tak daleko, že ji začne očerňovat před kolegy, vymyslí si, že Blanka má poměr s prezidentem komory, dokonce píše anonymy jejímu partnerovi Evženovi o tom, že je mu Blanka nevěrná. Jde o divácky přitažlivý příběh, ale hlavně se na něm dá velmi dobře vysvětlit, co je to vlastně pomluva.
Je to hnusná podpásovka
Podobné zkušenosti jako zubařka Blanka má i Zuzana. Od mládí měla kamarádku Danu, se kterou to občas bývalo složité... „Zdálo se mi, že je závistivá, ale jinak s ní byla legrace. Dokud jsem nebyla v něčem lepší, klapalo to,“ říká Zuzana.
Obě kamarádky se vdaly zhruba ve stejné době a Zuzka se odstěhovala do jiného města, s Danou si volaly a psaly. Oběma se narodily dvě děti a všechno fungovalo.
„Předloni jsem se dozvěděla, že se Dana rozvedla, žádost podal její manžel. Jejich děti si samy řekly o střídavou péči, nechtěly být výhradně u mámy,“ líčí Zuzana.
Pak se jí najednou začaly dít divné věci. Kolegyně v práci se náhle vyptávaly, jak to má doma, zda její muž jezdí často na služební cesty, no, a jestli mu i po čtvrt století od svatby pořád věří.
„Smála jsem se jim, ovšem nakonec se jedna z nich podřekla, prý slyšela, že ten můj někoho má. Byl to pro mě šok. Pár dní jsem se trápila, ale pak jsem na manžela udeřila. Zůstal jako opařený. Přísahal, že je to úplná hloupost.“
Poprosil ji, aby zkusila zjistit víc, a Zuzana se posléze dopátrala k Daně. Tu sžírala závist a neváhala najít v Zuzanině městě nějaké své známé, do kterých hustila šílené informace o tom, jak je její kamarádka podváděna.
„Nikdy jsem se nesetkala s ničím tak zákeřným,“ přiznává Zuzana. „Naštěstí jsme oba s manželem rozumní, ale věřím, že by to mohlo někomu i rozvrátit vztah. Dana totiž krmila své informátory neuvěřitelnými pikantnostmi a předkládala i důkazy.“
Může jít o trestný činPokud o někom tvrdíte nepravdy a jste si vědomi toho, že mu vaše řeči (které se budou jistojistě šířit dál) můžou i ublížit, dopouštíte se trestného činu podle zákona číslo 40/2009 Sbírky zákonů. Konkrétně jde o paragraf 184. Odstavec 1 hovoří jasnou řečí: „Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ No ano, skutečně, za pomluvu, která někomu uškodí, si můžete jít dokonce i sednout nebo dostat podmínku. Takže paní Hanušková by se měla bát. Třeba ji scenáristé ještě nakonec pošlou k soudu. Větší trest hrozí podle odstavce 2 zmíněného paragrafu: „Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.“ Tudíž kdyby Vlasta začala šířit zvěsti o Blance Vránové třeba na sociálních sítích, hodila například něco na Facebook, už si vážně koleduje. |
Dejte pozor i na drby
Vždyť vlastně neděláte nic tak špatného, zkrátka o přestávce na cigárko, při obědě anebo na kafíčku s kolegy konstatujete jen čistou pravdu. Prostě Líba je v poslední době tlustá jako koule, šéf si koupil velké auto, protože je to malý trpajzlík, který si musí ego dohánět okázalými věcmi, Ilona je tupá jak poleno, vždyť nepochopila nový počítačový program, ale to není nic divného, nikdy jí to nemyslelo...
Ano, je to pravda, Líba přibrala, jenže vy nevíte, že má problémy se štítnou žlázou. Šéf, který měří sto šedesát pět cenťáků, si fakt koupil velké auto, protože slíbil dceři, že bude vozit vnoučata o víkendu na chalupu, a potřebuje do vozu umístit kromě manželky a psa i dvě dětské autosedačky. Ilona opravdu něčemu nerozumí, ovšem hodně toho nažene zvýšenou snahou a pílí…
Co dává druhým právo mluvit o jiných lidech špatně? To, že se nudí? Chtějí jen držet konverzaci? Myslí si snad, že jsou lepší než ti, o kterých je řeč? V každém případě to vždy svědčí o jejich špatném charakteru a vychování, nevyzrálosti, možná i nějaké psychické zátěži, jaká by chtěla odborné posouzení. I drby mohou poškodit a šíří mezi lidi jed.
A opět na to myslí zákony. Může jít o přestupek proti občanskému soužití. Zákon číslo 251 z roku 2016 v paragrafu 7 praví mimo jiné toto: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí…“ Co za takový přestupek hrozí? Pokuta až deseti tisíc korun. A to už je za drbání s kámoškami nebo kolegy na úkor druhých docela slušná sumička.
Někdy pomůže terapie
Zahořklá paní Hanušková, která se bojí o pozici v zaměstnání a kope kolem sebe, by udělala nejlíp, kdyby vyhledala psychoterapeuta a začala na sobě pracovat. Nikdo není ze železa a mohou se ho vážně dotknout situace, se kterými se nikdy nesetkal.
Někdy je třeba řešit i zmíněné charakterové vlastnosti, zátěže z minulosti, případně psychické nemoci. Je lepší nechat si odborně pomoci než se uchýlit k pomluvám a drbům, které vlastně vůbec nic neřeší. Jen poškozují, a to obě strany, jak toho propíraného, tak drbače a pomlouvače.
Článek vznikl pro časopis Tina.
