Říká vaše tělo pravdu? Poznejte zásady nonverbální komunikace

Buďte opatrní, vaše tvář (a nejen ta) mluví za vás. Víte, že řeč těla tvoří až tři čtvrtiny celkového dojmu, který uděláte na své okolí?

Fotogalerie1

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Mimikou, pohledy, bezděčnými pohyby, postojem a držením těla i dalšími projevy takzvané mimoslovní (nonverbální či neverbální) komunikace toho mnohdy řekneme, nebo dokonce o sobě prozradíme mnohem víc než slovy.

Ale taky mnohem víc, než je nám příjemné. Podvědomě (někdy ale i vědomě) jimi vyjadřujeme zájem, náklonnost, sebedůvěru, ale i únavu, nudu nebo zlost.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Odrážejí naše pocity a postoje daleko pravdivěji a otevřeněji než to, co říkáme. Naše slova doplňují, zdůrazňují, nebo někdy i zpochybňují, či jim úplně odporují.

Beze slov

Rozumět řeči těla a také ji využívat se učí herci, moderátoři, politici, manažeři a další profese, kde jsou komunikace a interakce velmi důležité. Hodí se ale každému z nás. Budete-li správně číst řeč těla ostatních lidí, i tu svou, usnadní vám to mezilidské vztahy a zlepší vyjadřování postojů a pocitů – beze slov.

Zdá se vám (nebo vám to dokonce už někdo řekl), že na druhé působíte třeba odtažitě, bázlivě, arogantně, nepřístupně či příliš familiárně, a vy sami nevíte proč? Možná za to může i to, jak s lidmi mluvíme nonverbálně.

Už jen to, jak a kde stojíme či sedíme, vypovídá o tom, jak a co vlastně cítíme. Hodně nahlas mluví i naše ruce. Víte, co svými mimoděčnými gesty a postoji vyjadřujete?

Seďte rovně

Třeba přešlapování na místě může signalizovat nervozitu, ale i nudu a nezájem o druhého (pokud zrovna urgentně nevyhlížíme toaletu). Sed se zakloněným tělem, založenýma rukama a nohama pevně na zemi zase ukazuje převahu, nadřazenost či nesouhlas.

Chcete-li dát druhému najevo, že o hovor s ním stojíte a pozorně ho sledujete, udržujte oční kontakt, poslouchejte s mírně nakloněnou hlavou a ve vhodnou chvíli krátce reagujte. Skvělým komunikačním prostředkem jsou krátké, lehké a přiměřené doteky, které posilují důvěru, vzájemnost a sympatie.

Ty ale volte pouze u lidí, které znáte a víte, že doteky vnímají pozitivně, jinak by mohly mít zcela opačný efekt.

(Ne)lžete mi!

Jak poznat, že ten, s kým mluvíme, lže? Říká se, že pohled vpravo dolů automaticky znamená lež. Je to ale jen nepotvrzené tvrzení, i když hodně rozšířené. Vychází z teorie, že pohled vpravo dolů znamená vymýšlení si obrazů, tedy lhaní, zatímco pohled vlevo dolů signalizuje vybavování si vzpomínek, tedy pravdu.

Lhaní se nejčastěji projevuje celým komplexem znaků a změn v chování, řeči a řeči těla: nervozitou, změnou tónu hlasu, vyhýbání se pohledu, nebo naopak příliš upřeným pohledem, častým mrkáním, rozšířenými zorničkami, zčervenáním, nebo zblednutím, pokašláváním, olizováním, nebo kousáním rtů, častějším polykáním, doteky v obličeji, zakrýváním úst rukou, neklidnými pohyby, nepřirozenými gesty, poposedáním na židli, opakováním otázky, překotným mluvením, příliš mnoha detaily, nesrovnalostmi v odpovědích a podobně.

Ovšem ani takové chování ještě neznamená, že váš protějšek lže. Neškodí ale pro jistotu zbystřit pozornost. Sledujte hlavně změny v chování proti tomu, jak dotyčný vystupuje a jedná běžně.

Co ukáže tvář

Mimoslovní sdělení často hledáme ve tvářích druhých. Překvapení nejlíp prozradí čelo a obočí. Nervozitu, ale i strach a neklid ukáže pozorování očí a víček. Radost a pohodu vyjadřuje zejména dolní část obličeje – ústa roztažená k úsměvu. Musí to ale být úsměv upřímný. Není zas tak snadné usmát se strojeně, aby to ostatní neprokoukli.

Jak nejlépe poznáte, že smích vašeho protějšku je falešný? Když se přitom neusmívají oči. Není přirozené (ani příjemné), když řeč těla neodpovídá skutečným pocitům. Je to jasné znamení, že něco není v pořádku.

Umíte číst?

Nonverbální komunikace začíná u našeho vzhledu, úpravy zevnějšku, oblečení. Už to o nás dost prozrazuje.

• Otevřené dlaně: ukazují otevřenost, poctivost a dobré úmysly, zaťaté pěsti naopak napětí, vztek, přípravu, nebo výzvu k boji. Ruce v kapsách mohou znamenat nejistotu, nervozitu, nezájem, snahu něco skrýt (ale také nevychovanost).
• Shrbená ramena: působí nejistě, pasivně, zdrženlivě, ukazují nízké sebevědomí, únavu, snahu „být neviditelný“, ale i nudu a neúctu.
• Obvyklá vzdálenost: mezi lidmi při setkání je půl metru až jeden metr. Narušení osobního prostoru druhého člověka (menší vzdálenost, podobně jako nevítané doteky) naznačuje dominanci, aroganci, nerespektování hranic (ale může jít třeba i o flirtování). Vniknutí do naší pomyslné „bubliny“ může vyvolat nepohodlí, stres, pocit ohrožení, ale i zlost a vztek.
• Otáčení prstenem: hraní si s řetízkem na krku, upravování vlasů, srovnávání brýlí, rovnání oblečení, poklepávání propiskou a podobně jsou „uvolňovací“ gesta, která zmírňují napětí nebo zakrývají rozpaky.
• Slabé, mdlé podání ruky: „leklá ryba“ ukazuje nízké sebevědomí a nezájem. Naopak moc silný stisk může signalizovat agresivitu a snahu druhého si podmanit nebo měření sil „kdo s koho“. Stisk ruky by měl být pro obě strany příjemný.

Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.