Odjakživa jsou muži označováni za živitele rodiny, pány tvorstva nebo zkrátka zástupce silnějšího pohlaví. Ačkoli se poslední roky společnost snaží v tomto ohledu o osvětu a genderovou vyváženost, stále se najdou muži, kteří si potřebují dokazovat svou hodnotu často na úkor žen. A bohužel je řada dalších následuje.
Je to jeden z efektů manosféry. O co se jedná?
„Jde o volně propojený soubor online komunit, podcasterů, blogerů a influencerů, kteří se zaměřují na mužské publikum a témata mužské identity, vztahů, sebezdokonalování, financí, kondice a postavení mužů ve společnosti,“ vysvětluje pro Pestrý svět psycholog a psychoterapeut Pavel Pařízek.
Podle něj není nutné nahlížet na tento fenomén jen skrz prsty. Na jednom konci spektra stojí relativně neproblematické diskuse o fitness, podnikání, otcovství a duševním zdraví mužů, které reagují na témata, jež v médiích dlouho nezaznívala.
„Na druhém konci spektra leží radikálnější proudy, které normalizují pohrdání ženami, manipulativní vztahové vzorce nebo rezignaci na partnerský život vůbec,“ upozorňuje expert.
Manosféra nemá jen negativa
Mediální debata má tendenci tyto vrstvy slévat dohromady a označovat celý prostor jediným hodnotícím štítkem. Z psychologického hlediska je užitečné chápat manosféru jako tržiště identit, ze kterého si mladý muž vybírá to, co rezonuje s jeho aktuální životní situací,“ objasňuje psycholog.
Tendenci „sklouzávat“ k nepopulárním a diskriminačním názorům mají hlavně teenageři.
Respekt teenagera si dnes musíte zasloužit, míní psycholog Kulhánek![]() |
Rozhovory jsou výsadou internetu
„Dospívání je vývojově obdobím intenzivního hledání identity, ve kterém teenager potřebuje vzory mimo rodinu. Odpoutávání od rodičovských autorit je psychologicky zdravé a tvoří součást procesu, ve kterém mladý člověk objevuje postoj, který je nezávislý na pohledu rodičů,“ popisuje odborník působící na portálu Terapie.cz.
Kdy jako rodič zpozornět
|
Před érou internetu byly tyto vzory dostupné v omezenějším rejstříku – učitelé, trenéři, starší kamarádi, postavy z médií. Dnes má teenager na dosah ruky tisíce mužů, kteří k němu mluví přímo, často několik hodin denně, prostřednictvím podcastů, krátkých videí a streamů.
„Přitažlivost těchto postav je posílena tím, že nabízejí jasné, sebevědomé odpovědi na otázky, na které dospívající nemá v reálném okolí často nikoho, kdo by mu odpověděl – jak získat respekt vrstevníků, jak oslovit dívku, jak vydělat peníze, jak se cítit kompetentní a silný.“
Najednou si tak mladí muži začnou brát za své (kromě toho, že je důležité na sobě pracovat a být v práci pilný) i názory, že feminismus je největší hrozba lidstva, žena patří jen do kuchyně, a když nemá dlouhodobě štěstí na výběr partnerky, předpokládá se, že důvodem je ženina vypočítavost. Není to však jen o mužích.
Algoritmy míří i na ženy a dívky
Algoritmické upřednostňování emočně silného obsahu (nabízený obsah na sociálních sítích) se týká veškerého obsahu, nejen mužského. Stejné mechanismy fungují ve světě módy, politiky, životního stylu i u obsahu cíleného na dívky.
„Manosféra tedy není algoritmicky výjimečná, je výjimečná spíše tím, že její nejvýraznější představitelé mluví způsobem, který je pro dospělé okolí nejvíce viditelný a nejvíce znepokojivý,“ uzavírá Pavel Pařízek.
Nedostatek vzorů?Část chlapců dnes vyrůstá v prostředí, kde mužský prvek z různých důvodů chybí nebo je oslabený. Když nemají v okolí dospělého muže, s nímž by mohli řešit otázky typu, jak zvládat soutěžení, neúspěch, fyzickou sílu, vztah k dívkám nebo profesní ambice, začnou si tento model hledá jinde. „K tomu se přidává druhá rovina, kterou je proměna veřejného diskurzu o mužství v posledních dvou dekádách. V části tohoto diskurzu byly tradiční mužské vlastnosti, jako jsou riskování, asertivita nebo fyzická síla problematizovány jako celek, místo aby byla rozlišena jejich konstruktivní a destruktivní podoba,“ vysvětluje původ manosféry Pavel Pařízek. Současně se společnost vyvíjí a od mužů se stále častěji žádá, aby se například zapojovali do domácích prací a péče o děti. „Mladý muž se tak ocitá v situaci, kdy slyší dvě protichůdná sdělení. Ani jeden z těchto pólů nepopisuje realitu přesně, ale oba mají svou přitažlivost, protože nabízejí jednoduchou orientaci v něčem, co je ve skutečnosti složité.“ |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.



















