Tělo a hlava nás poslouchají víc, než si myslíme. Výborně znají význam slov a vydávají podle nich příkazy, jak se mají zachovat jednotlivé části těla. Vykřikne-li někdo: „Pozor!“, hned se nám zvýší tep, protože prostě víme, že nám hrozí nebezpečí. My ovšem denně plašíme své mozky kupou slov, která používáme úplně zbytečně.

Strašně, hrozně, děsně…

Dneska je to velká móda. Všimněte si, kolik lidí používá slovní spojení „strašně krásný“, „hrozně roztomilý“, „šíleně výhodný“, „děsně dobrý“ a podobně. Spojí ryze záporné slovo s tím kladným.

A kolikrát denně něco takového řekneme my sami, automaticky, podvědomě, aniž bychom si uvědomovali pravý význam těch slov? Nedochází nám, že jde o příslovce odvozená od podstatných jmen strach, hrůza, děs, šílenství.

Naše mozky to ovšem dobře vědí a pořád berou ta slova jako negativní, a dokonce varovná. Tím, že tyto výrazy příliš užíváme, vnášíme si stále do života něco záporného, doslova hrozného.

Navíc jde i o nesmyslná jazyková spojení. Jak vypadá strašně krásná žena? Je tak hezká, až z toho jde strach? Bude to tedy nejspíš sexy upírka, která okouzleného muže zbaví krve. A šíleně výhodná koupě? Ta nás zřejmě dřív nebo později přivede k amoku a na psychiatrii.

Jak to udělat lépe: Naučte se nepřehánět. Stačí říkat, že je něco krásné, milé, báječné… Jsou to výrazy, které nesou silné emoce, netřeba k nim cokoli dodávat. Chcete-li některé slovo přece jen umocnit, používejte výrazy typu moc, hodně, velice…

Témata: Týdeník Tina