Toto je zkrátka daň dnešní hektické době, kdy po většinu dne jedeme na autopilota, takže vůbec nevnímáme, co se děje „tady a teď“, což platí také o jídle. V hlavě nám to přitom stále „šrotuje“ – co všechno ještě musíme stihnout do večera, do pátku, do konce tohoto měsíce. Co jsme naopak nestihli a co z toho asi bude...
Během těchto chaotických úvah pak často zhltneme jídlo takovou rychlostí, že někdy i zapomeneme, co jsme vlastně jedli. Nebo – že jsme vůbec něco jedli!
Pravidlo dvaceti minut
Pravým opakem této „nevědomé uspěchanosti“ je všímavé jedení neboli mindful eating, což je způsob konzumace jídla, které si vychutnáváme všemi smysly (tedy i očima), nehltáme ho a nezapíjíme mohutnými doušky piva nebo coly, aby nám rychleji klouzalo do žaludku. Protože tím získáte časovou rezervu, která přijde vhod.
Čas jsou přece peníze, nebo snad ne? To je ale velká škoda. Nejenže si jídlo neužijeme, ale neprospějeme tím ani svému zdraví či linii.
„Mozek potřebuje okolo dvaceti minut na to, aby zpracoval informaci, že jsme po jídle, a tedy sytí. Pokud budeme jíst rychle, signál nasycení nestačí dorazit. My sami nejlépe víme, co naše tělo potřebuje. Jestli už je syté, zda mu něco chybí, něco mu chutná, nebo naopak. Pouze si těchto důležitých signálů často nevšímáme. Při hltavém jedení se člověk necítí nasycen ani psychicky, ani fyzicky, což může v dnešní době, kdy jsme obklopeni nezdravým jídlem, vést k přejídání a následnému přibývání na váze,“ upozorňuje Iva Málková, zakladatelka společnosti Stop obezitě (STOB).
Dejte stop stresu a přejídání
Všímavé jedení tak může (mimo jiné) posloužit i jako psychologická bariéra právě vůči přejídání, protože se díky němu naučíme registrovat signály, jako je hlad, nasycenost a spokojenost.
Když do sebe v rychlosti naházíme všechno, co máme na talíři, ve finále je to mnohem víc, než by bylo záhodno. Pokud si však jídlo pěkně vychutnáme, získáme nad ním kontrolu a zbavíme se výčitek, že jsme se zase naládovali milionem kalorií, které se záhy projeví na naší postavě.
Talíř plný barevZkuste pracovat i s barvami potravin. Žlutá probouzí radost ze života, dobrou náladu a podporuje apetit. Podobné účinky má i oranžová. O červené ani nemluvě, při pohledu na ni se naše chuťové buňky doslova roztančí blahem. Zelená zase symbolizuje regeneraci a příliv nových sil, například v podobě jarních bylinek, a tak dál. Prostě zkoušejte a hrajte si. Uvidíte, že tento zábavný přístup vám později prozáří i další sféry vašeho života. A o to přece jde... |
Mindful eating s sebou zkrátka nese celou řadu pozitivních změn, které se následně odrazí i v životě jako takovém. Všechno souvisí se vším, a pokud do života zařadíme všímavé jedení, budeme se cítit sami se sebou více spokojení, zklidníme se, budeme víc v pohodě a stres nás nebude válcovat tak jako dřív.
A ještě si přilepšíme o celou řadu zdravotních benefitů – snížíme váhu, zmizí bolesti hlavy, zažívací potíže, pocity úzkosti atd.
Času máte dost!
Možná teď namítnete, že to je sice všechno moc hezké, ale kde na to máte vzít čas?
Rozplývat se třikrát denně nad jídlem a užívat si všechny jeho barvy, vůně a chutě? Ruku na srdce, ten čas by se našel, na to vemte jed.
„Lidé u jídla dělají spoustu jiných aktivit. Koukají na televizi nebo do mobilu, vyřizují e-maily nebo si s někým píšou. Často jedí ve spěchu, vstoje a připravují, co je zrovna třeba. Nezřídka slýcháme v kurzech větu,přece nebudu ztrácet čas jídlem’, a tak si lidé u jídla čtou aspoň knížku, aby svůj drahocenný čas využili co nejlépe,“ poznamenává Iva Málková.
Jinými slovy, času máte dostatek. Vše je jen otázka priorit. A také zvyku. „Pokuste se aspoň první minutu věnovat jídlu všímavě. Už tato minuta stačí k tomu, že si mnoho lidí uvědomí, jak jinak jim chutnají potraviny, které dříve jedli automaticky, a jsou překvapeni tím, jaký zážitek v nich jídlo dokáže vyvolat,“ tvrdí Iva Málková a přidává další užitečnou radu:
„Když už se do jídla pustíte, zhruba v polovině pokrmu se nadechněte, hluboce vydechněte a řekněte si na škále od jedné do desítky, jak moc jste hladoví. A třeba zjistíte, že není třeba zkonzumovat všechno, co je na talíři.“
Vše je to zkrátka jen o tom chtít. Tak co, půjdete do toho? A co si dáte dneska k večeři?
