Říká se, že i když není člověk herec, dokonce ani ten amatérský, umí svou mimikou, tedy výrazem obličeje, přesně vyjádřit několik pocitů a emocí: třeba radost, vztek, smutek i překvapení, strach nebo nudu. Je k tomu totiž velmi dobře vybavený.
Homo sapiens má ve tváři kolem padesátky různých svalů, díky nimž může dát najevo, co právě prožívá, aniž by pronesl jediné slovo. Některou mimiku zvládá vědomě, jinou ovšem nevědomě či podvědomě. A ostatní ji většinou umí číst.
Na co se zaměřit a na a co si dát pozor? Spoustu příkladů si hned můžete sami vyzkoušet v praxi. Tak pojďte na to.
Oči jsou okna do duše
Velmi často opravdu platí, že pohled lecco napoví. A vlastně i „nepohled“. Hodně důležitý je přitom takzvaný oční kontakt, tedy čas, po který se díváte člověku, s nímž jste se setkali, do očí. Zdravá doba jsou zhruba tři sekundy, ale nemusíte to počítat, jde přesně o ten čas, který je vám příjemný u lidí, co nepatří mezi ty nejbližší. Potom byste měli pohled přerušit, stačí mrknout nebo odklonit zrak.
A v tom je určitý háček. Udělejte si malý test na někom, kdo to ustojí, nezkoušejte to na šéfovi a policistovi, co vás zastavil kvůli rychlé jízdě.
Když budete během řeči často odklánět pohled vzhůru, protistrana se brzy začne vrtět a choulit, oči v sloup totiž zvedají zejména dominantní a ne moc dobře vychovaní lidé. Sice nad druhým získáte jakoby převahu, ovšem také se tím utne konstruktivní debata, vyhrotíte ji.
A pak si na někom vyzkoušejte, co udělá, budete-li trvale odklánět zrak dolů – jako kdybyste říkali: „Jsem jen zrnko máku, necítím se dobře, nevěřím si.“ Nezačne být člověk proti vám dřív či později „na koni“? Proto je dobré přerušovat oční kontakt raději do strany.
Když nebudete s lidmi udržovat žádný oční kontakt nebo jen kratičký, sekundový, nejspíš i ti nejmírnější si vás brzy začnou „mazat na chleba“. Naopak i o vteřinku delší oční kontakt bývá zneklidňující, ten, na koho ho uplatňujete, se přestane cítit dobře. Vědomě nebo podvědomě mu dojde, že se stal z vaší strany obětí manipulace, a může proti vám vytáhnout do boje, ať už slovními nebo neverbálními prostředky. Delší oční kontakt ovšem může znamenat i obdiv, zamilovanost, „balení“.
Někdo rád nosí tmavé brýle – buď má citlivé oči, nebo se za černou barvou skel schovává. Tipli byste možná, že bude v debatách vítězit...
Je přece chráněný, nikdo na něm nic nepozná. Ale není to tak. Za chvíli totiž zjistí, že debata povážlivě vázne. Copak se vám dobře komunikuje s neživou sochou? S kusem tmavé zdi? Tak totiž člověk v brýlích proti slunci působí.
Když se dotýkáte tváře
Autodoteky, momenty, kdy si začnete automaticky sahat na různá místa ve tváři, o vás můžou také hodně věcí ta prozradit. Pokud byste ale chtěli podle nich zhodnotit rozpoložení druhých lidí, buďte pozorní – nemusí vždycky znamenat to, co předpokládáte.
Procvičujte svalyUdělejte si ještě jeden test. Když si večer lehnete do postele, co dělá váš obličej? Zůstává stejně zaťatý jako přes den, zuby skousnuté k sobě, sanice jako beton? Nedivte se potom, že se vám špatně spí, probouzíte se zatuhlí a někdy dokonce ve spánku skřípete zuby. Zkuste se před spaním co nejvíc uvolnit, a to včetně obličejových svalů. Vědomě je povolte, až budete mít pocit, jako by vám spadla tvář, pusa se otevře, čelisti poklesnou. Během dne si zacvičte obličejovou gymnastiku. Jednak na vás nebude tolik působit zemská přitažlivost a tvář nebude poklesat, omezí se i tvorba vrásek, jednak budete lépe ovládat mimiku obličeje, dostanete ji pod větší kontrolu. Takže i ve vypjatých situacích zvládnete nevypadat jako ve stresu, vyděšeně, zahnáni do kouta… A tím budete sbírat cenné body. |
Když si začne třeba někdo během hovoru sahat na oči, dotýká se koutků, jako by mu do oka vlétlo smítko nebo je měl unavené, může to klidně znamenat: „Už se na to nechci koukat, už tě nechci vidět, nejraději bych zmiz zmizel.“
Jak to dělají děti, když se jim něco nelíbí nebo mají strach? Pořádně si zakryjí oči rukama. Dospělí si to nemohou dovolit, a tak dělají nenápadné zástupné pohyby.
Ovšem je docela dobře možné, že vaše protistrana má opravdu nějaký problém s očima – pracovala moc na počítači nebo ji trápí něco jiného.
Také autodoteky kolem úst a na ústech se dají číst různě. Někdo jimi zakrývá zívání – buď málo spal, nebo ho už nudíte. Poklepávání prstem nebo prsty na rtech může znamenat přemýšlení, ale také podvědomé přiznání: „Co jsem to teď plácl? Co jsem to nechtěně prozradil? Musím si dát bacha na pusu!“
Opět si vypůjčme děti jako příklad – když řeknou sprosté slovo, hned si to uvědomí a rychle si zakryjí ústa.
Úsměv otevírá brány
Nemusíte se culit od ucha k uchu a cenit zuby, to by mohlo být někdy považováno za křeč a v některých kulturách i za projev agrese. Úplně stačí lehce pozvednout koutky úst a hned vypadáte jinak.
Zkuste někdy debatovat s nějakým člověkem a mít přitom koutky trochu svěšené dolů. Můžete dotyčnému mazat med kolem pusy, říkat krásné věci, ale on se na to stejně nebude tvářit. Naopak když nasadíte lehký příjemný úsměv, začnou vám padat dobré karty.
Obočí je podceňované
Víte vůbec, že ho máte? Pokud jste žena, která pečuje o tvář, pak ano. Ale víte také, co všechno takové obočí umí? Dává obličeji výraz. Stačí, aby dámy lehce změnily jeho barvu, a dodá jim to jiné vzezření. Ale zařaďte i malé povytažení obočí, o milimetr či dva, a už vypadáte jinak. Většinou tím dáváte najevo překvapení a je lhostejné, jestli zvednete jedno nebo obě obočí.
Můžete tedy hrát klid, ale lehké povyjetí obočí vzhůru vás prozradí. A teď záleží na zbytku obličeje. Pokud se k tomu i usmějete, jste překvapeni příjemně. Když ještě vykulíte oči a po úsměvu ani vidu, jde nejspíš o nějakou jobovku.
Článek vznikl pro časopis Tina.
