Žít u rodičů i v dospělosti? Pro některé lidi samozřejmost. Co na tom, že už chodí do práce, měli by být soběstační a konečně „vylétnout z hnízda“. Netýká se to samozřejmě jen mužů, ale i žen.
U nich to ovšem není společností vnímáno tak negativně, neboť i přes boření genderových tabu stále přetrvává názor, že muži jsou považováni za živitele rodiny, a měli by se tedy minimálně sami o sebe dokázat postarat bez toho, aby jim za zády stala maminka nebo partnerka. Mnohem pohodlnější je ale pro řadu z nich setrvat v „mamahotelu“.
Už samotné toto označení odkazuje na péči podobnou té v pětihvězdičkovém hotelu. Jediný rozdíl je v tom, že takový hotel v mámině režii bývá většinou zdarma nebo za zcela neadekvátní sumu. I proto je důležité, aby si rodiče stanovili jasná pravidla (viz box níže). Není totiž jejich povinností starat se o dítě, pokud je dávno dospělé!
Podle nejnovějších údajů statistického úřadu Eurostat dnes žije u rodičů 46 procent mladých Čechů ve věku 18 až 34 let.
„V České republice dosahuje průměrná hranice odstěhování od rodičů přibližně 30 let, a to jak pro muže, tak pro ženy,“ uvádí studie Sociologického ústavu. Není to ale už trochu pozdě? I studenti vysokých škol získávají diplom o tři roky dříve...
Slovo hotel není náhodné
Kromě nedostupnosti bydlení, která jistě hraje velkou roli, stejně jako neochota vynakládat finance za nájemné, stojí za setrváním v „mamahotelu“ také nechuť se osamostatnit. Nikdo přece neuvaří, nevypere, nevyžehlí a neuklidí tak dobře jako maminka.
Snaha setrvat v područí matky může souviset s tendencí k emoční závislosti. K té dochází, když i dospělý muž zůstává připoután ke své matce natolik, že u ní hledá (podobně jako dítě předškolního věku) emocionální podporu a každodenní péči i ve chvíli, kdy už by měl být soběstačný.
Tento druh připoutání často značí emocionální nezralost, jež se může projevit potížemi s rozhodováním, převzetím odpovědnosti či řízením emocí.
Toxická matka vás může zničit
Druhým důvodem bývá toxická matka vykazující narcistické rysy, která chce mít svého syna (nebo dceru) pod kontrolou. Tento typ vztahu vede k mocenské nerovnováze, kdy se dítě stává pasivním a závislým, zatímco matka si nad ním zachovává kontrolu.
To je ale nezdravá dynamika pro obě strany. Pak nastává problém s navazováním milostných vztahů, založením rodiny nebo samostatným rozhodováním.
Bránit se můžete i soudně
Pravidla „mamahotelu“:
|
A co dělat ve chvíli, kdy už rodič své dospělé dítě doma nechce? Jestli stále studuje, platí pro rodiče vyživovací povinnost. Pokud už ale dítě překročilo tuto hranici, je načase si vážně promluvit a dát dítěti najevo, že za sebe musí převzít odpovědnost.
Leckdy stačí, když dítěti matka přestane poskytovat servis zdarma a začne po něm vyžadovat adekvátní příspěvek na domácnost – v tu chvíli se řadě „mamánků“ rozsvítí a uvědomí si, že za takových podmínek už se jim setrvávat doma nevyplatí.
A když ani to nezabere? Lze se bránit i soudně! V Itálii takto vyhrála soud matka, která požadovala, aby se její dva synové starší čtyřiceti let odstěhovali.
Na závěr je ovšem důležité ještě podotknout, že je stále mnoho mužů, kteří s maminkami žijí v souladu a oběma stranám je v takovém vzorci dobře. Často ale jen do chvíle, než si syn najde vážnou známost.
Příroda nastavila koloběh správně a měl by fungovat stejně jako u každého jiného živočišného druhu. A sice, že matka o mládě pečuje, krmí ho a učí všechny dovednosti, které potřebuje pro přežití. Ve chvíli, kdy všechno potřebné umí, měl by být potomek schopen „vyletět z hnízda“.
V takový okamžik se rodič stává nečinným pozorovatelem, který je ochoten kdykoli podat svému potomkovi pomocnou ruku. Péči musí rodiče začít směrovat jiným směrem – sami k sobě. Tak třeba snažit se obnovit jiskru, která dost možná z jejich manželství vyprchala nebo se začít věnovat novým koníčkům.
Mamahotel má totiž neblahý vliv nejen na samotného dospělého muže, ale i na jeho rodiče. Pro nikoho není prospěšné, aby spolu žilo víc dospělých osob.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
