Nemusíte být profesionální herec nebo antický řečník, abyste uměli dobře ovládat svou mluvu a ostatní vám rádi naslouchali. Samozřejmě, že při osobním kontaktu záleží i na tom, co máte na sobě, jak se tváříte a gestikulujete, s jakou vlídností k lidem přistupujete, ale není to všechno.
Podobně jako zlatý slavík Karel Gott, i vy máte poklad v hrdle – je to váš hlas. Že se vám ten hlas nelíbí, zdá se vám moc vysoký, nebo naopak hluboký, nemá dle vás hezké zabarvení? Nic není ztraceno.
S hlasem jde pracovat
Byli byste překvapeni, co všechno se dá udělat s hlasem i v dospělém věku. Pokud máte v pořádku hlasivky, což prověří lékař, můžete začít trénovat. Tón hlasu, jeho výška a hloubka závisí i na uvolnění těla a krku, správném dýchání a podobně. Logoped vám pak poradí, jak trénovat posazení hlasu.
Uměli to už dávní řečníci, třeba Řek Démosthenés cvičil svou mluvu a hlas podobně jako atlet tělo. Prý trpěl vadou řeči, a tak trénoval s oblázky v ústech, pokoušel se „oblomit svůj jazyk“. A když chtěl mít silnější hlas, chodil po břehu moře a snažil se mluvit tak, aby byl slyšet.
Rétorika je umění
Schopnost správně, kultivovaně a dobře mluvit se vždy velmi cenila a řečnictví čili rétorika platila už ve starém Řecku za jedno z největších umění.
Nedává důraz pouze na stavbu samotného projevu, ale také na to, jak je přednesen, jak rétor pracuje s hlasem a zda umí zaujmout posluchače. Učí například práci s pauzou – když se zvládnete ve správný okamžik na pár sekund odmlčet, lidé najednou zbystří. Stejně jako když zařadíte do projevu otázku.
Hodně přitom pomáhá právě modulace hlasu. V antice ještě neznali telefon a těžko by si představili, že jednou bude mít lidstvo ztíženou situaci – bude muset přesvědčit a naladit někoho na druhém konci drátu, kdo ho nevidí. Nebude mít k dispozici zajímavé oblečení, úsměv nebo vstřícná gesta, ale jen a jen svůj hlas.
A možná vás překvapí, že i to, co je spojeno s hlasem, je součástí neverbální, tedy „neslovní“ komunikace. Takzvaná paralingvistika se ovšem nezabývá tím, co říkáte, ale jak to říkáte, jak využíváte svoje „zlato v hrdle“.
Schválně si někdy pusťte zahraniční film v jazyce, který neznáte, a vypněte obraz, i tak podle tónu hlasu většinou pochopíte, jestli tam někdo někomu vyznává lásku, proklíná ho nebo prosí o život.
Když se naučíte lépe ovládat svůj hlas, budete úspěšnější. Zvládnete třeba i zakrýt momentální náladu nebo citové rozpoložení, které se projeví právě na hlase a na tom, jak člověk mluví.
Trénujte mluvidlaVaše pusa chce cvičit podobně jako třeba záda nebo nohy. Rozmlouvají se i herci před představením, dobře totiž vědí, že svaly v obličeji, jazyk, rty, tváře potřebují pořádně rozhýbat. Tato cvičení zkuste pokaždé desetkrát.
|
Navštivte logopeda
Možná si celá léta nevěříte jen proto, že máte nějakou vadu řeči. Vzpomeňte ale například na prezidenta Václava Havla – ráčkoval, přesto mu ochotně naslouchal celý svět. Důležitější je totiž obsah slovního sdělení, forma je až na druhém místě.
Nicméně pokud i tak trpíte tím, že špatně říkáte nějaké písmeno, zadrháváte, „šumlujete“, špatně vyslovujete, zajděte za logopedem. Tito odborníci tu nejsou jen pro děti, dovedou řešit i problémy dospělých. Mnoho lidí má totiž celá léta snížené sebevědomí kvůli tomu, jak mluví – a přitom by stačila odborná péče, aby se jejich vada aspoň o trochu zlepšila.
Vadu řeči je možné odstranit v každém věku, říká primářka klinické logopedie |
Zkuste „vyšší dívčí“
Toto cvičení je trochu náročnější. Možná si budete zpočátku připadat divně nebo vás rozesměje tak, že nebudete schopni pokračovat dál (ostatně, hodí se i na večírky, kde pobaví). Nicméně, uvědomíte si při něm, jak funguje váš hlas a jak se s ním dá pracovat.
Vezměte si tento text – dobře ho znáte, je z Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka:
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle, a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdeme třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“ „I třebas do lesa,“ řekla kočička. „Jenom škoda, že nemám žádný slunečník, když sluníčko tak krásně svítí. Dělala bych s ním v lese parádu. To jistě ještě nikdo neviděl kočičku s parapletem.“
- Nejdřív ho přečtěte nahlas tak, jak byste to udělali běžně. Zarazili jste se někde? Dělalo vám nějaké slovo problém?
- Teď čtěte text znovu, a to tak, abyste odlišili vypravěče, pejska i kočičku. (Nemusíte nijak nápadně měnit hlas, jen ty tři polohy odlište.) Všimněte si i závorky, dlouhého souvětí...
- Zkuste nyní číst potichu, šeptem, jako třeba dítěti večer před spaním.
- Ano, správně, teď přidejte na hlase, jako byste mluvili před velkým davem.
- Čtěte pomalu, hrajte si s každým slovem. Uvědomte si, kde potřebujete pauzu, kam by se hodila.
- A nyní čtěte rychle, přesto správně a výrazně – jako kdyby vám v televizi z režie hlásili, že máte na čtení omezený čas.
- Jak vám to šlo? Teď si vezměte mobil či diktafon a cvičení udělejte znovu s tím, že se u toho nahrajete. První poslech pro vás může být šok, nejste zvyklí slyšet se „odjinud“. Když to ale zvládnete, uslyšíte, kde děláte chyby, kde máte potíže.
Článek vznikl pro časopis Tina.
