Biohacker, kouč a instruktor chladové terapie Libor Mattuš pomáhá lidem objevovat, jak velký vliv může mít vědomá práce s tělem na psychiku i výkon.
Co je podle vás největší fyziologická chyba moderního životního stylu?
Hodně zdůrazňuji fyzický pohyb, protože my se hýbeme nejmíň, co jsme se kdy hýbali. A to je jeden z primárních důvodů proč na tom nejsme tak dobře, jak bychom mohli být. Pohyb myšleno krátký a intenzivní, stačí i minuta běhu do schodů, ale zato několikrát denně. Nová vědecká evidence ukazuje korelace, že lidem, kteří necvičí, opravdu stačí 1–2 minuty intenzivního pohybu denně, aby snížili úmrtnost ze zdravotních důvodů možná až o 40 procent. Vypozorovaná byla korelace, vztah nebyl zatím dokázán kauzální, ale za mě je to skvělá cesta, jak pro sebe udělat opravdu hodně.
Když stres nikdy nekončí, ani odpočinek nepomáhá. Co s tím? |
Když za vámi přijdu s tím, že jsem pořád nemocná, vystresovaná a nezvládám vražedné tempo této doby, jak se mnou budete pracovat?
Individuálně, samozřejmě. Tady je potřeba optimalizovat procento po procentu. Zásadní změny se nedějí tím, že bychom něco ve svém životě změnili o 30 procent, ale tím, že změníme deset dvacet věcí v průběhu měsíce nebo klidně půl roku o pár procent. K tomu jsou skvělé mikropauzy během dne, kdy uděláme nějakou drobnost sami pro sebe. Pro někoho to může být, že koukne z okna a vydechne, pro někoho rychlý běh do schodů. Díky těmto několika mikropauzám, které můžeme začlenit i do pracovní doby, si začneme postupně řešit i další věci jako je strava, dýcháni, psychická pohoda a odolnost.
Libor Mattuš
|
Co si představit pod psychickou odolností?
Je to schopnost odolávat vnějším vlivům, které se mohou snažit mi nabourat běžný den. Když mi šéf řekne: tenhle projekt jsi úplně nezvládl, čekal jsem lepší výsledek, tak když nebudu odolný, tak si to vezmu strašně osobně. Budu mít pocit, že na mě útočí a budu mít tendence na něj útočit zpátky, nebo se rovnou zhroutím.
Jako zdravě odolný člověk nebudu mít potřebu hyperkompenzace (v psychologii přehnaná, nepřiměřená snaha vyrovnat vlastní méněcennost, slabost či handicap, která vede k extrémnímu výkonu v dané oblasti. pozn. red). a budu s tím pracovat v klidu, což je důležité, protože vždycky tu bude nějaký stresor, co se o mě bude pokoušet opakovaně.
Takže práce s hlavou, myslí. Což mě vede k otužování, to je primárně o mentálním nastavení. Co vás osobně naučil chlad o práci s myslí?
Vnímám dva základní faktory, první z nich je nebojovat s nepříjemným pocitem. To, co vyčerpává mou energii, je především aktivní boj se zimou. Co učím klienty, je, aby si neříkali: je mi zima. Neberte si to osobně. Řekněte: je tady zima. Tečka. Tohle mě i v životě naučilo nebrat si věci osobně. Druhá věc je uvědomění, že nemůžeme zimu porazit – stejně jako spoustu věcí v běžném životě – a soustředím se tedy jen na to, co sám chci. Když se soustředím, je mi teplo, když si soustředění něčím rozhodím, tak mi začíná být zima. Vím, že pozornost nesmím nechat rozbít, abych došel k cíli. A to mi velmi pomáhá i v práci.
Celosvětově stoupá počet neurodegenerativních poruch a kardiovaskulárních onemocnění. WHO říká, že až 80 procentům případů selhání oběhového systému a velké části degenerativních onemocnění se dá předcházet zdravým životním stylem. A že to paradoxně znamená, že je třeba poskytnout tělu dostatek stresu – toho přirozeného a pozitivního, fyzického. Jak si v každodenním životě nastavovat tento práh „zdravého“ stresu?
Dnes už se ve vědecké komunitě upouští od rozdělení distres a eustres, tedy stres negativní a pozitivní, protože ve výsledku je to stres a když jsme v situaci, kdy spojíme „pozitivní“ stres (například když běhám) a „negativní“ stres (kdy například nevím, z čeho zaplatím hypotéku), tak se stresory sečtou a vytvoří stav, který na nás bude moc. Stejně tak, když spojíte namáhavou práci a například 3 různé druhy „pozitivního stresu“ (víkendový maraton, hodina sauny a 5 minut v ledové vodě), můžete to s „dobrým“ stresem přehnat. Překlopí se do stresu vyčerpávajícího, nikoliv osvěžujícího.
Když mám hodně pracovního stresu, tak je potřeba fyzické tréninky nevynechávat, ale nepřepínat se. V téhle životní situaci nepojedu ve fitku na maximum, uberu si, což mi paradoxně pomůže. Když to budu přepalovat, můžu být protivný, zbytečně ofenzivní a tvrdý, nebo naopak zcela apatický. Jednoduše: energie došla.
Jak odpočívat efektivně. Desatero pro lepší pohodu a menší stres |
A co když mě naopak nic netrápí a žiju si svůj maximálně pohodlný život?
Mám rád rčení: dobré časy plodí slabé lidi, slabí lidé plodí těžké časy a těžké časy plodí zase silné lidi. Přesto máme všichni v životě nějakou úroveň diskomfortu, nestane se nám, že bychom dva roky neprožívali jediné nepohodlí.
Je to přirozený koloběh života a pokud jsme dostatečně moudří, tak to nenecháme dojít do fáze, kdy slábneme. Na to nám opět pomůžou drobné formy fyzického stresu, i malého, protože málo je pořád o dost víc než nic. Fyzická námaha je nezbytná, náš organismus je na fyzickou námahu stavěn.
Z průzkumu, který nedávno zveřejnil institut Solvo, vyplývá, že jen 22 procent Čechů hodnotí svůj zdravotní stav jako „velmi dobrý“. Co můžeme všichni udělat hned a nebude nás to nic stát, aby se náš stav zlepšil?
Já jsem hodně sportovně založený, věřím, že pohyb je základ – zlepší situaci se stravou, protože najednou máte důvod jíst: člověk jí, aby mohl živit pohyb a své fyzické tělo. A samozřejmě se nám zlepší další pilíř zdraví – spánek. Pohyb navíc testuje člověka, zkouší jeho odolnost a výdrž a překonává lenost.
Druhým problémem, který se v průzkumu akcentuje, je fyzická kondice dětí, která je rok od roku horší, děti jsou neodolné a trpí nadváhou již v útlém věku. Kudy z toho ven?
Děti se nejvíce učí tak, že kopírují to, co vidí, nejčastěji tedy rodiče. Táta může synovi říkat uč se, ale dítě se nejvíce učí z toho, co vidí, než z toho co slyší. Takže pokud táta říká uč se nebo běž se ven proběhnout, a sám leží celé večery u televize, tak dítě přirozeně bude mít taky tendence hnít u televize.
Je tedy super, když rodiče s dětmi budují dovednosti společně. Například terénní běhy – stačí zahodit telefon a navigaci a začít se pohybovat v náročných podmínkách. Ne běhat na pásu, ale na nerovném prostředí, třeba v lese. Jsou tam kořeny, dítě musí dávat pozor, kam šlape, hlídat si stabilitu kotníku, musí se naučit orientaci v terénu a překonávat další nepohodlí – třeba když se vyválí v hlíně nebo zmokne.
Je to zároveň i extrémně důležitý fyziologicko-psychický trénink, protože pokud tohle dítě bude umět na fyzické rovině, dokáže pak kreativně překonávat překážky i v pracovním a osobním životě. Což je velký benefit k těm benefitům zdravotním.
Sedm zdravotních důvodů, proč je dobré začít s pravidelným pohybem |
Pravidelný pohyb nejen snižuje zdravotní rizika, ale přímo posiluje další dimenze odolnosti, jako je psychická pohoda či adaptační schopnosti. Jak se tedy podle vás přes fyzickou takzvaně prodýchat až k odolnosti psychické?
Dýchat jsme uměli správně jako malé děti, na základní škole jsme o to však přišli. Přirozenost malého dítěte není sedět v lavici 45 minut v kuse, být zticha a poslouchat. Děti v lavicích nesedí rovně, hrbí se, nudí se a co se děje s jejich hrudním košem? Stahuje se a oslabují se svaly středu. A tady začíná problém.
Některé kultury nepoužívají opěradla, protože postura vede dech. Dýchání je hlavně o aktivaci svalů, které za dýchání zodpovídají. Potřebujeme se naučit stát rovně a sedět rovně. Tím posílíme jak dechové svaly, tak i ty stabilizační. Správně máme dýchat jemně, nosem, pomaleji a cítit, jak dech vedeme do spodku břicha. To je dobrý základ, který nám pomůže i s tím, jak se cítíme, kolik máme energie anebo jak zpracováváme emoce. A jsme zase u té psychické odolnosti.
Jak správně dýchat a zvládat stres: techniky, které fungují |
Zaměřujete se na sportovní biohacking, učíte lidi správně dýchat, otužovat se a pracujete s nimi i v rámci mentální hygieny. Jak biohacking pomáhá například u vyhoření?
Záleží, kde v tom procesu vyhoření se nacházíme. Já jsem velký fanda prevence, všichni o ní mluví, ale málokdo ji dělá a i firmy spíše řeší problémy, které už probíhají, než aby se tomu snažily vyhnout.
Potřebujeme několikrát denně výrazně zvýšit srdeční tep, aby celý nervový a hormonální systém fungovat dobře, abychom dobře spali, abychom snižovali riziko různých onemocnění. Tyhle intervence mají nejen skvělý účinek na regulaci krevního cukru, ale přímo i na psychiku. A tady bych zase zmínil právě ony mikropauzy několikrát během dne, které mentálně osvěží a fyzicky posílí. Protože když už k vyhoření dojde, je to krajní mez, sám jsem si tím prošel. Život už nebude nikdy stejný, pro tělo je to určitý druh traumatu a člověka to pak ovlivňuje dál.
Dokážete říct, s čím za vámi lidé chodí nejčastěji, v čem jsou ochotni se překonávat a kde naopak lpí na svém pohodlí a své pravdě?
Každý máme svého sabotéra. Někdy jsou lidé tak nastavení na výkon, že nechtějí ubrat a trvají na konkrétních cílech za každou cenu, jiní se zase nechtějí hýbat vůbec a já tak hledám, jestli je to reálná preference toho člověka, nebo jestli je to nějaký typ skryté výmluvy.
A podle toho to nastavuji – pokud mi paní z banky s mírnou obezitou řekne, že se hýbat nebude, nejsem invazivní. Pro ni může být třeba to, že miluje o víkendu zahradničit a chodit na dlouhé procházky nebo vystoupí o zastávku dřív a do práce to dojde pěšky, ekvivalent maratonu. A to je v pořádku. Snažím se tak vždy rozvíjet to, co jim je blízké a k čemu mají vztah.
Vzpomenete si na klienta, který vás nejvíce ohromil svými výsledky?
Mě ohromuje, když se lidé přestanou vymlouvat a zaměří se na to, aby něco dělali. Ohromují mě lidé, kteří dokážou dát pryč výmluvy, které jen chrání jejich ego a jejich představu o tom, jak jsou skvělí a dokonalí. Protože teprve tehdy se začíná dít seberozvoj, o kterém dnes tak rádi mluvíme.
