Jeden úspěch za druhým
Psycholožka Zdeňka Židková v existenci talentu velmi silně věří, zároveň však nepopírá, že pro úspěch je potřeba udělat mnohem víc, než se narodit a čekat. „Spojení talentu s pílí, tuhle poučku jak uspět, zná snad každý školák. Promrhat talent tím, že mi chybí snaha, je zase nejčastější cesta, jak ho zahodit,“ říká. A nikoliv jeden. S úspěchem je to podle psycholožky jako s nabalující se sněhovou koulí: Dosažení jednoho podporuje dosažení druhého. Když je to tak prosté, kde tedy my všichni průměrní děláme chybu?
Když se americká moderátorka Oprah Winfrey na toto téma nedávno zeptala psychologa Phila McGrawse, odpověděl, že většina lidí sice chce být úspěšná, ale neví v čem. A nejasně definovaný úspěch je podle něj to hlavní, co nám brání dosáhnout nejen toho prvního, ale i všech dalších. Když se na to podíváme konkrétně, ‚být dobrou matkou‘ nebo ‚být úspěšná v práci‘ chce každá žena bez rozdílu. Ale co to znamená pro vás osobně? Phil McGraws říká, že když máte jasně definovaný cíl, je mnohem jednodušší ovládat svou vytrvalost, nepoddajnost a výdrž. Většinu lidí od úspěchu dělí to, že nemají jasný cíl, nevytrvají a nevěnují své cestě dostatek času.
Zní to logicky: Jak poznáte, jestli už jste úspěšná matka nebo úspěšná v práci? A že už jste těsně před cílem, když nevíte, jaký vlastně byl? A jak na dosažení prvního cíle můžete navázat cestou za dalšími, když jste u prvního neprotnula pásku? Tento odborník tvrdí, že s úspěchem je to, jako když sednete do auta a neznáte adresu místa, kam míříte. Může se stát, že tam dojedete, ale... Není to moc pravděpodobné. Samozřejmě, ani při zadání souřadnic si nikdy nemůžete být stoprocentně jistí, nicméně jste díky tomu určitě blíž.
Multiúspěšný klam
Ačkoliv jsem na začátku jmenovala několik superúspěšných lidí, kolik takových znáte osobně? Vlastně ani ne tak moc, že? Z příběhů v médiích člověk ovšem často nabude dojmu, že „všichni jsou nesmírně úspěšní, jenom já ne“. Navíc v tom momentě vzniká něco, co psychologové nazývají logickou chybou ve vnímání – předpokládáme, že když má určitý člověk vlastnost či schopnost A, musí mít i vlastnost nebo schopnost B.
„Tyhle chyby se neprojevují jen při přemýšlení o superúspěšných, ale v běžném denním životě. Věříme, že kdo je dobrý řečník, musí být i velice inteligentní, kdo dobrý herec, zřejmě taky výborně zpívá a pravděpodobně má i malířské nadání. Pak podléháme výborným rétorům, kteří jsou s intelektovými schopnostmi na štíru, padáme na kolena ze zpěvu herců, co zpívají jako horší průměr, chodíme do galerií na výstavy geniálních zpěváků, kteří úspěšně prodávají své obrazy,“ říká psycholožka Zdeňka Židková.
Aniž bychom chtěli vedlejší úspěchy některých lidí snižovat, Židková upozorňuje, že kolikrát jejich výkony vidíme větší, než doopravdy jsou. Tak třeba: Líbí se vám obraz namalovaný Karlem Gottem pro obraz samotný, nebo proto, že ho maloval Karel Gott? Zpívá Gabriela Soukalová opravdu tak skvěle, nebo je její zpěv hodnocený jako ‚skvělý‘ s ohledem na to, že je to především špičková biatlonistka? Od těch přece běžně neočekáváme, že budou i zpívat. Tím neříkám, že géniové neexistují, jenom jich kolem nás nebude tolik, jak se nám občas zdá. Takže, inspirujte se, ale nenechte se vystresovat, že ostatní umějí to či ono lépe a zvládnou toho víc. To nejhorší, co můžete udělat, je ohlížet se na ostatní a zapomenout přitom sami na sebe.
