Kdo tvrdí, že nikdy neprokrastinoval, dělá to dodnes – bonmot týkající se masturbace lze použít i na vyhledávání náhradních činností, jimiž oddalujeme skutečnou práci. Ostatně Michael McCarthy, autor knihy Jak zvládnout informační věk, pravil: „Prokrastinace je jako onanie. Nejdřív je to příjemné, ale nakonec vám dojde, že vyjebáváte jen sami se sebou.“ Odborný název pochází z latiny („pro“ znamená „pro“ nebo „na“, „crastinus“ = zítřejší).
Není to lenost!
Lenoši si místo točení motoru naprázdno bez výčitek užijí leháro. Pracovitý člověk to neumí, vyvíjí alespoň nějakou činnost. Pokud se mu po chvilce těkání povede roztočit turbíny na plné obrátky, měla prokrastinační rozcvička smysl – během ní se v hlavě poskládaly myšlenky, přišly nápady a výsledek je na dosah. Jenže mnohdy odkládáním jen ztratíme spoustu času i energie.
Za úhybnými manévry se skrývá možnost volby. Nestává se, že by něko prokrastinoval při hašení požáru, řízení auta nebo za pokladnou supermarketu, kde se náhradní aktivita nenabízí. Jakmile však lze „povinnou“ činnost nahradit čímkoli jiným, většina lidí se nechá zlákat. Čím více možností, tím těžší rozhodování a menší pravděpodobnost, že práce zvítězí.
Proč to vůbec děláme? Čtěte dál!