Je jistě pochopitelné, že žena myslící na založení nebo rozšíření rodiny začne mít jiný žebříček hodnot, jiné priority než excelové tabulky nebo public relations. Jenže zkuste ještě chvíli počítat: i kdyby tato žena otěhotněla ještě dnes, je to devět měsíců, které stráví opřená o svou kancelářskou židli. I kdyby zpátky do práce pospíchala co nejrychleji po porodu, zůstane alespoň několik měsíců doma. A připočtěme dalších šest měsíců na to, aby z tak velké změny vůbec stačila chytnout dech a zorientovat se. A to jsou počty pro „ženu-terminátorku“, protože tak rychle se zpátky chce jen málokteré, většinou návrat trvá déle. Takže žena, která ještě ani není těhotná, už ztrácí skoro dva roky. Častěji však spíš víc, protože ženy „vypnou“ ještě dlouho před tím, než vůbec otěhotní.
V čem je zádrhel? Pokud vás zaměstnání příliš nezajímá a smysl vašeho života je výhradně v budování rodinného hnízda, pak vůbec v ničem. Ovšem pokud vás práce baví nebo se do ní vrátit musíte, nebylo by lepší, kdybyste se vracela na místo, které je lákavé a představuje pro vás výzvy, které sedí vašemu naturelu? Věřte totiž, že až budete mít doma svého drobečka, vaše pracovní pozice musí být opravdu hodně lákavá, aby se vám od něj chtělo odcházet, i kdybyste ho měla nechat v dobrých rukách vašeho partnera. A vaše pracovní místo pravděpodobně bude v nejlepším případě tam, kde ho zanecháte před odchodem na mateřskou. Proto by se ženy, které se do práce chtějí i po porodu těšit, neměly v zaměstnání už dva roky před porodem chovat jako nepoužitelná prázdná výplň.
Udržte nohu na plynu až do té chvíle, než kvůli dítěti opravdu zmáčknete brzdu. Nepodléhejte vnitřním rozhodnutím, hlavně ne těm, o kterých ani nevíte, že jste je vlastně učinila. Dokud jste v práci, pracujte s nadšením, buďte „kariéristka“, pokud vás kariéra zajímá. Ostatně velmi pravděpodobné je, že až vaše dítě vyroste, bude žít v lepším světě, pokud na vedoucích pozicích nebudou jen samí muži, ale i dostatek žen.
Máte po boku skutečného partnera?
Ženy za poslední století možná pokročily mnohem víc v pracovní oblasti než doma. Upřímně, kolik znáte žen, které v domácnosti a výchově dětí stále ještě neoddřou většinu, a to i přesto že vydělávají stejně nebo dokonce více než jejich muži? Důvodem k tomu ale není mužská lenost, jak by se slepě dalo zakřičet. Jistě procházíme obdobím, kdy muži i ženy hledají vzájemné role v proměnlivém klimatu. Ale dodnes platí, že už na malé chlapečky klademe nesrovnatelně větší nápor ohledně toho, jak musí uspět na pracovním trhu. Jak se musí v kolektivu, i když je to nejdřív jen ten na pískovišti, prosadit.
A když už se konečně nějaký muž-hrdina najde a uvolí se zůstat doma, aby jeho žena mohla budovat kariéru, maminky se k němu možná na tom samém pískovišti dosud chovají jako k exotovi, o mužích v hospodě ani nemluvě. Tolik let ženy bojovaly za to, aby jejich role v domácnosti došla zaslouženého uznání, ale když se jí chopí muž, vlastně jím tak trochu pohrdáme nebo ho minimálně vyčleňujeme jako podivína. Nebo ho – a teď bez jakékoli známky ironie – jen zkrátka zapomeneme obdivovat za to, že svou domácí roli bravurně zvládá.
Pokud se chcete plně věnovat rodině i zaměstnání, budete vedle sebe potřebovat skutečného partnera. Ne na to, aby za vás oddřel domácnost, ale aby byl ochotný se s vámi spravedlivě podělit. Konečně vztahy, kde oba partneři mají přibližně stejné příjmy a přibližně stejnou zodpovědnost doma, vykazují poloviční rozvodovost. Něco na tom musí fungovat pro oba, ne?
Ze statistik
Česko patří v Evropské unii k zemím, kde se ženy do práce vracejí po narození dítěte za nejdelší dobu. Nejméně do tří let věku dítěte, což je nejčastější délka rodičovské dovolené, zůstává doma asi 80 procent matek. Jen asi pěti procentům stačí méně než jeden rok.
