Hezká „česká“ rada, která by ponoukala k přípravě půdy již před otěhotněním, by možná zněla, že se máte nechat zaměstnat, usmlouvat plat na nejvyšší možnou úroveň, a pak ihned počít potomka, aby vám zaměstnavatel vyplácel mateřskou. Toto však není článek pro vychytralé, ale pro chytré ženy. Pro ženy, které natolik milují svou práci, že bez ní nechtějí žít, protože vědí, že právě tak budou lepší maminky pro své dítě. Pro ženy, které momentálně možná vydělávají podstatně více či snáze než jejich partner a rozhodly se tedy táhnout rodinný rozpočet, neboť tak svému dítěti zajistí pohodlnější život.
Pro ženy, jejichž pozice je natolik výjimečná, specializovaná či jedinečná, že to musí být právě jen a jedině ony, kdo na této pozici mohou setrvat. Pro ženy, které mají firmu a nechtějí přerušit její chod, ale zároveň si nemohou dovolit platit místo sebe zaměstnance. Pro ženy, které nevěří, že mezi dítětem a kariérou si musí vybrat jedno, nebo druhé. A konečně pro ženy, které nechtějí dítě jenom porodit, ale které ho chtějí i vychovat.
Rady takovým ženám se dají shrnout do dvou hlavních vět:
1) Neodcházejte, dokud skutečně neodejdete.
2) Ujistěte se, že máte po boku skutečného partnera.
Neodcházejte, dokud skutečně neodejdete
Hlavním rysem dnešního člověka, ženy či muže, je, že jsme šíleně zaneprázdnění. Náš pracovní čas je vyplněn tolika aktivitami, že ještě před třiceti lety by lidé omdlévali, kdyby jim bylo předloženo tolik pracovních činností. Náš volný čas je vyplněn tolika koníčky a možnostmi, že na každou věc, kterou si vybereme, spadají tři další, které jsme museli odmítnout. Jedna z prvních věcí, která dnes napadne ženu, když se rozhodne mít dítě, je, jak si na něj udělá čas. Kterou z aktivit odstřihne úplně, kterou trochu a kterou si ponechá. Podobně přemýšlí i pokud jde o práci jako takovou. Když se žena rozhodne mít dítě, více méně automaticky začne vypínat svou iniciativu, pomalu se z projektů stahuje k ne tak výrazným rolím, jako by podvědomě tušila, že od této chvíle bude méně užitečná. Žena, v níž uzrálo rozhodnutí založit rodinu, je v zaměstnání najednou méně vidět i slyšet, nehlásí se do nových aktivit, podvědomě se pohodlně opírá o svou kancelářskou židli a čeká. Muži, kteří se rozhodnou založit rodinu, se chovají opačně. Většinou už s první myšlenkou na dítě začínají přemýšlet o tom, kde by ještě získali lepší pozici, jak by se nechali povýšit, jak by mohli přijít k vyššímu platu či větší zodpovědnosti.
