Zvykli jsme si, že je normální, ba přímo žádoucí být neustále „in touch“, ve spojení. Od mobilu se ani nehneme, nosíme ho s sebou i na WC nebo si ho bereme do postele jako oblíbeného plyšáka. Bez něj jako bychom nebyli.
Vést dialog se sebou
Cestou z práce čteme zprávy v mobilu, doma hned pouštíme televizi, sjíždíme maily v notebooku, a i když jdeme běhat do přírody, dáme si na uši sluchátka s muzikou, abychom neslyšeli sami sebe. Proč vlastně nechceme být jen sami se sebou, vést dialog s vlastní myslí, potkat se se svými myšlenkami, emocemi, radostmi i starostmi?
To, proč se vyhýbáme samotě, může mít několik důvodů. Třeba se nám opravdu nechce do konfrontace s vlastními myšlenkami, které v každodenním kolotoči tak úspěšně potlačujeme. Nechceme vidět své chyby a nedostatky.
Když máme nevyřešené problémy, čeká nás něco nepříjemného, stojíme před závažným rozhodnutím, pak se nám nechce na to ani pomyslet.
Když nejsme zvyklí na sílu samoty, podobné situace se nám hůř zpracovávají.
Hledáme berličky
Pokud to není s naším sebehodnocením a sebevědomím zrovna valné, budujeme si svůj vztah k sobě i okolí prostřednictvím názorů ostatních. Potřebujeme je, abychom se cítili důležitější a oceňovanější. V tom případě přece nemůžeme být sami – kým a čím bychom potom byli?
Podobně, jako berličku, využíváme někdy i sociální sítě. S jejich pomocí jsme součástí určitého společenství, jehož členové čekají na naše názory, postřehy, fotky. Se sociálními sítěmi nejsme možná sami, ale bez osobních kontaktů jsme osamělí. Technologie, jejichž cílem je lidi spojovat, nás od sebe často paradoxně naopak oddělují.
Osamělost…
Samota a osamění není totéž. Pro spoustu lidí je samota příjemná, svobodná a vyhledávaná. Můžeme ji využít k utřídění myšlenek, relaxaci, kreativnímu tvoření, věnovat se svým zálibám.
Když jsme osamělí, cítíme prázdnotu, smutek, nepochopení a opuštěnost, i kdyby kolem nás byly stovky lidí. Sociální vazby chybějí nebo jsou nefunkční.
Příčinou může být ztráta blízkého člověka, velká životní změna (rozvod, ztráta zaměstnání, nemoc), neschopnost navázat kontakty, nízké sebevědomí, strach z lidí, traumata z minulosti. Osamělost je nebezpečná. Ničí psychické i fyzické zdraví. Čím déle trvá, tím víc do ní můžeme zabředávat. Jde-li o dlouhodobý stav, je dobré se obrátit na odborníky.
Dejte si šanci
Člověk je tvor společenský, není divu, že vyhledáváme kontakty a chceme být ve spojení s ostatními. Neškodí se ale občas ponořit do samoty a využít všeho, co nám nabízí. Když dobře a pravdivě poznáme sami sebe, budeme sebevědomější, otevřenější, budeme líp vycházet s ostatními a cítit se v jejich společnosti pohodověji.
Odložte veškerou elektroniku, pro začátek stačí na pět minut, vyhledejte samotu a nahlédněte do svého nitra. Třeba to bude mnohem lepší pohled, než si myslíte.
Jak se naučit vydržet sami se sebou?
|
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.


















