ADHD rozhodně není jen doménou mladých lidí a dětí. Mnohdy se s ní více či méně tajně potýkají i lidé ve zralém věku. A často si s ní nevědí rady oni ani jejich okolí.
Když vyslovíme ona čtyři písmenka – ADHD – často si představíme nezvladatelné dítě, které chvíli neposedí, příliš neposlouchá a je celkově rozjívené.
„Bohužel se už zapomíná na to, že u poměrně velkého procenta pacientů přetrvávají symptomy tohoto stavu až do dospělosti,“ vysvětlujte psychoterapeutka Claudia Skowron. „A právě až tehdy jim dokážou pořádně zamotat nejen pracovní a přátelské, ale i ty nejužší rodinné vztahy,“ dodává.
Proto by se tato porucha neměla nikdy podceňovat a už vůbec ne přehlížet.
Neumějí si věci srovnat dle potřeby
Porucha pozornosti s hyperaktivitou, jak zní celý název ADHD, skutečně často začíná už v dětství. Ale podle dostupných dat přetrvává zhruba u poloviny pacientů až do dospělosti. A u řady z nich bývá až tehdy diagnostikována.
Jak je to možné? Může za to osvěta i fakt, že otázky duševního zdraví přestávají být ve společnosti tabu a stále více lidí navštěvuje například psychoterapie. Pak je samozřejmě snazší poruchu, kterou v dětství třeba rodiče zaměňovali za „neposlušnost“, odhalit. Na starší pacienty už ale málokdo, na rozdíl od dětí, bere ohled.
„Přitom dopady na jejich život jsou obrovské. Už jen proto, že udržet pozornost je pro ně nadlidský úkol,“ tvrdí odbornice.
Jak to zvládnout u dětí
|
Proto často takoví jedinci neplní zadané úkoly nebo jim všechno dlouho trvá.
„Nedokážou zodpovědně a včas odpovídat na e-maily, neseřadí si úkoly podle důležitosti, ale přeskakují z jednoho na druhý. Nesrovnají se nikdy s potřebami ostatních,“ vypočítává expertka.
Navíc často zapomínají. Chodí pozdě, nejsou schopni udržet myšlenku.
„Jejich typickým syndromem je impulzivita a neklid. Nejsou prostě schopni počkat, až přijde jejich chvíle. Neustále všechny přerušují a mají pocit, že jen oni mají právo věci řídit tak, jak jim to vyhovuje,“ dodává psychoterapeutka.
Vnitřně jsou ale velmi neklidní a úzkostní, což se mnohdy projevuje nízkou tolerancí a někdy i nedostatkem empatie. Navíc se k tomu mimo zraky všech ostatních často přidávají deprese, úzkosti. Lidé s ADHD mají rovněž větší sklony k závislostem.
Nejedná se přitom o žádný projev lenosti nebo nedostatku vůle. ADHD je medicínský stav spojený s rozdílnou mozkovou činností. Přesné rozpoznání umožňuje cílenou léčbu a výrazné zlepšení kvality života. Edward Hallowell, uznávaný americký odborník na tuto problematiku, upozorňuje na význam šíření povědomí o tom, co ADHD ve skutečnosti je a není. Důležitá je podle něj v mnoha případech i medikace. „Bez toho je často velice těžké žít spokojený život v souznění se svým okolím,“ dodává.
Samozřejmě je možné za asistence odborníků pomoci si specifickými léky. Ty je ovšem vždy nutno užívat až po domluvě, jinak mohou i ublížit. Další možností je psychologická pomoc. Postupy, jako třeba koučink, online terapie nebo trénink pracovní paměti, mohou být podle expertů mnohdy užitečné.
Nicméně tento obor je zatím v natolik rané fázi, že se všechny tyto metody a jejich výsledky odborníci teprve prověřují. Nezbývá tedy než si v běžném životě sami vyzkoušet, co vám funguje a co naopak ne.
Spolehněte se především na strukturu a rutinu. Tato dvě slova jsou extrémně důležitá – bez nich budete mít život velmi složitý. „Používejte diáře, kalendáře, lepte si připomínky na pracovní stoly i ledničky. Všechny úkoly si řaďte do přesně vytvořených pracovních bloků,“ radí prakticky psychoterapeutka. Nezapomínejte ani na pohyb. „Cvičení zlepšuje nejen náladu, ale také soustředění a redukuje i zbytečné napětí,“ vysvětluje expertka.
Dbejte mimo jiné na to, abyste chodili pravidelně spát a pravidelně jste také ráno vstávali. Věnujte se aspoň jednou týdně svojí duši a očistě. Meditujte, saunujte, dejte si vanu s vonnými tyčinkami – dělejte cokoli, co vás uklidní a přivede k sobě. A nezapomeňte na cosi, čemu vědci říkají „body-doubling“.
„Jedná se o jednoduchou strategii, kdy je druhá osoba přítomna splňování nějakého úkolu, ať už pracovního, nebo soukromého, a kontroluje, abyste od něj neodbíhali,“ popisuje to Claudia Skowron.
Takový jedinec vám nemusí stát stále za zády. Stačí, aby zavolal, psal a ptal se: už máš hotové toto, pustil ses do toho, nezapomněla jsi na tamto? Možná to zní tak trochu otravně, ale v tomto případě to pomáhá. A o to tu jde především.
Využijte svůj potenciálADHD není konec světa, jen mozek s touto poruchou funguje trochu jinak než u zdravých lidí. Mnozí dospělí s touto diagnózou excelují v kreativních profesích, projektech a multitaskingu, když najdou vhodné prostředí a podporu. Psycholog Dale Archer vysvětluje: „Věci, které takové lidi zajímají, dokážou udělat rychle, precizně a dokonale – v těch jsou hyperaktivní. Ale když se začnou nudit nebo jejich nadšení poleví, případně mají pocit, že jim jejich výkon někdo nebo něco kazí, je s nimi problém.“ Pokud vám také diagnostikují ADHD až v pozdějším věku, dá se využít ve vlastní prospěch. „Za prvé si takoví lidé často umí odpustit,“ vysvětluje odborník. „Do té doby si totiž vyčítali, že u ničeho nevydrží, nic nedokážou, neumějí zakotvit. Teď vědí, proč tomu tak je.“ V tu chvíli začnou obracet věci v dobré. Podporují svou kreativitu, nápaditost a originální myšlení, i supersoustředění na věci, které je baví. Naopak vědomě procvičují empatii a citlivost. |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
