Jak jednat s nepříjemnými lidmi? Nastavte hranice, dialog plánujte předem

V práci, v rodině i na úřadech se občas setkáte s lidmi, kteří jsou protivní, útoční nebo neustále kritizují. Ne vždy se vám podaří jim vyhnout. Proto je potřeba mít plán.

Fotogalerie1

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Setkání s toxickým kolegou, věčně nespokojeným příbuzným nebo arogantním úředníkem je nepříjemným zážitkem, který vás může v mysli pronásledovat nejen následující hodiny, ale i dny. A někdy také dokáže pořádně nabourat sebevědomí či vědomí vlastní hodnoty.

I když si málokdy můžete zvolit, koho na své cestě životem nebo jen obyčejným dnem potkáte, lze si nastavit to, jak na ně budete reagovat. Umění diplomacie a emočního odstupu není o tom, že se necháte utlačovat druhými, ale že si nenecháte diktovat, jak se při setkání s nimi budete cítit.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Změňte úhel pohledu

Pomůže si například uvědomit, že chování druhého člověka je většinou projekcí jeho vlastních nejistot, stresu nebo špatné výchovy. Když na vás někdo útočí nebo je jinak nepříjemný, říká tím mnohem víc o svém vnitřním světě než o vaší skutečné hodnotě.

Zkuste si dotyčného představit jako malé dítě, které se jen nenaučilo lépe vyjadřovat své potřeby. Tento drobný psychologický trik může snížit hladinu vašeho hněvu a pomůže vám udržet si emocionální odstup.

Nastavte jasné hranice

Být slušný neznamená být tím, o koho se může každý otřít. Pokud někdo překračuje únosnou mez, je nutné to stopnout. Řešením není agresivita, ale asertivita. Například rozhodně řečené věty typu „Takto se mnou prosím nemluvte, necítím se v tom dobře.“ nebo „Vidím, že máme na věc jiný názor, pojďme se raději soustředit na fakta.“.

To, že se za sebe dokážete postavit, může fungovat jako účinný štít, který agresora zastaví nebo zpomalí.

Ovládněte umění šedé skály

Je to osvědčená psychologická metoda při jednání s lidmi, kteří se vyžívají v provokaci a dramatu. Cílem je stát se pro ně nudnými jako šedá skála u cesty. Odpovídejte stručně, nedávejte najevo emoce – ani vztek, ani nadšení – a nesdílejte žádné osobní informace, které by mohly být použity proti vám.

Když provokatér nedostane svou „dávku“ vaší emotivní reakce, dříve či později se začne nudit a najde si jiný cíl.

Soustřeďte se na tělo a dech

Když cítíte, jak se vám při (možném) setkání s určitým člověkem svírá žaludek, vaše tělo přepíná do režimu stresu. V tu chvíli přebírají kontrolu emoce a racionální myšlení jde stranou. Velmi účinná je metoda krabicového dechu: nádech na čtyři doby, zadržení dechu na čtyři doby, výdech na čtyři doby a opětovná pauza.

Stačí tři cykly a váš nervový systém dostane signál, že nejste v přímém ohrožení života. Klidný dech vám dodá sekundy navíc, abyste na nepříjemnost zareagovali s rozvahou, nikoliv afektem.

10 typů nepříjemných lidí

• Věčný stěžovatel: Na všechno si stěžuje a téměř nikdy není spokojený. Rozhovor s ním se rychle stočí k tomu, co se nepovedlo a co je špatně, a člověk od něj odchází bez energie. Pomáhá reagovat stručně, nepřidávat vlastní stížnosti a citlivě měnit téma.
• Stálý kritik: Na všem i všech hledá chyby a málokdy někoho pochválí. I drobnou radost dokáže shodit poznámkou, která druhému vezme chuť cokoli dělat. Nejlepší je nebrat si jeho slova osobně a držet se věcných faktů.
• Oběť: Má pocit, že se proti němu svět spikl a že za nic nemůže. Stále vypráví o svém těžkém osudu, ale ve skutečnosti nechce nic změnit. Pomáhá vracet odpovědnost zpět k němu a nenechat se zatáhnout do nekonečného řešení jeho problémů.
• Provokatér: Rád vyvolává konflikty a sleduje, jak se ostatní rozčílí. Často pronáší jízlivé poznámky nebo narážky, které mají druhé vyvést z rovnováhy. Nejlepší reakcí je klid, krátká odpověď a případně ukončení rozhovoru.
• Manipulátor: Snaží se ostatní dostat tam, kam chce, pomocí výčitek, nátlaku nebo citového vydírání. Po setkání s ním má člověk pocit, že něco slíbil nebo udělal proti své vůli. Řešením je říkat jasné ne a nenechat se tlačit do rozhodnutí, která nechcete.
• Pomlouvač: Rád rozebírá životy druhých a šíří drby. V jeho přítomnosti má člověk pocit, že jakmile odejde, stane se terčem řečí zase on. Pomůže se do podobných hovorů nezapojovat a měnit téma.
• Věčný pesimista: V každé situaci vidí hlavně problémy a hrozby. I dobrou zprávu dokáže během chvíle obrátit v něco negativního a beznadějného. Nejlepší je držet si odstup a nenechat se jeho náladou stáhnout dolů.
• Sobecký vypravěč: Mluví hlavně o sobě a o svých starostech, aniž by se zajímal o druhé. Rozhovor s ním připomíná jednostranné vysílání bez možnosti odpovědi. Pomáhá rozhovor nerozvíjet, a kdykoli to půjde, jemně ho přerušit.
• Vtíravý společník: Chce být neustále v kontaktu, sdílet každý detail a vyžaduje pozornost. Člověk má vedle něj pocit, že nemá prostor pro vlastní život. Je třeba nastavit jasné hranice a říkat slušně, ale pevně ne.
• Přehnaný dramatik: Každou drobnost prožívá jako velkou krizi a vtahuje do ní i ostatní. Kolem něj bývá neustále napětí, protože z každé situace dělá velké drama. Pomáhá reagovat klidně, nezesilovat jeho emoce a držet se reality.

Připravte si únikovou cestu

Pokud víte, že vás setkání s konkrétním člověkem vyčerpává, plánujte ho strategicky. Vždy mějte připravenou únikovou cestu, například oznámením hned v úvodu.

„Mám jen deset minut, pak musím běžet na další schůzku.“ S nepříjemnými lidmi se také raději setkávejte ve veřejném prostoru, jako je kavárna nebo sdílená kancelář. Přítomnost ostatních lidí přirozeně krotí nevhodné chování a nutí obě strany k větší kultivovanosti.

Emocionální upíři

Nevypadají nebezpečně a často působí docela obyčejně. Přesto po setkání s nimi odcházíte unavení, podráždění nebo zcela bez nálady.

Citoví upíři nejsou žádné nadpřirozené bytosti, ale lidé, kteří čerpají energii z emocí druhých. Někdy si toho ani nejsou vědomi, jindy to dělají téměř vědomě, protože zjistili, že tím získají pozornost a sílu. Můžete vyjít z domu v dobré náladě, ale po krátkém rozhovoru s takovým člověkem vás začne bolet hlava, cítíte napětí nebo podivnou únavu. K ničemu zásadnímu přitom nedošlo, jen jste se ocitli v blízkosti někoho, kdo své problémy, zlobu nebo strach přenáší na ostatní.

Vysávací metody

Citoví upíři se přitom nevyskytují jen mezi cizími lidmi, často je najdete i mezi kolegy, příbuznými nebo známými, kterým se nedá úplně vyhnout.

Jednou z nejčastějších „upírských“ metod je neustálá negace. Takový člověk vidí všechno černě, stěžuje si na svět, na lidi, na politiku i na vlastní život. Stačí, abyste se k jeho náladě přidali a začali reagovat, a už vás má. Další častou zbraní je zloba, protože rozčílený člověk vydává spoustu energie. Upír vás proto může provokovat, rýpat do vás nebo vyvolávat konflikty. Jindy zase hraje na lítost nebo sebelítost, vypráví o svém těžkém osudu, jenže ve skutečnosti nechce nic řešit, jen znovu a znovu získávat vaši pozornost a soucit. A někdy zvolí úplně opačný postup – přehnanou přátelskost, lichotky a obdiv, kterými si vás získá, abyste mu otevřeli dveře ke své energii.

Nejúčinnější obranou je včas takové chování rozpoznat a nenechat se zatáhnout do emočního víru. Pomáhá držet si odstup, nereagovat na každou provokaci a zkrátit rozhovor, který nikam nevede. Někdo si pomáhá i představou ochranné bariéry kolem svého těla ideálně v podobě zrcadla, která odrazí cizí negativitu a pustí k němu jen to dobré. Důležité je také nesnažit se citového upíra změnit nebo zachránit, protože to většinou nefunguje a člověk tím jen ztrácí další sílu. Největší ochranou je vlastní klid, zdravé hranice a vědomí, že svou energii nemusíte dávat každému, kdo si o ni řekne.

Článek vznikl pro časopis Rytmus života.