Výčitky jsou voláním o pomoc. Mnohem lepší je ale otevřeně komunikovat

Výtky jsou jako jed. Stačí malá dávka a otráví celý den. Kolikrát se nám s vyčítajícím člověkem nechce ani mluvit či jej kontaktovat. Tak proč se jich stále tolik lidí dopouští? Volají tím o pomoc.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jistě, občas se stane, že život není podle vašich představ. Zvlášť ve vztazích s blízkými lidmi, kdy jste si všechno v duchu malovali trochu jinak. Přijmout to je těžké a spousta z vás pak začne vyčítat. Výčitky, v angličtině nagging, jsou určitou formou nářku, vyjádření nespokojenosti a duševního neklidu. Co všechno v sobě skrývají a jaké spouštějí reakce?

Volání o pomoc

Dle psychologů jsou výčitky spíše ženskou záležitostí a jejich terčem bývají zpravidla ti nejbližší. „Když běží o cizího člověka, jsem schopná leccos odpustit. Ale pokud jde o mého manžela, děti, rodiče či kamarády, mám s tím prostě problém,“ přiznává padesátiletá Edita z Prahy a pokračuje:

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„V mém případě jsou výčitky spíš jako volání o pomoc. Necítím se v nějaké situaci komfortně, takže si začnu stěžovat a vyčítat.“ Reakce okolí je ale většinou odmítavá.

Podobnou situaci jako Edita zažívá spousta žen a nářky, které padají na hlavu rodiny, se mnohdy týkají každodenního provozu.

„Nechci být za semetriku, ale zkrátka mi vadí, když přijdu domů a všude je binec. Můj muž po sobě neodnese ani hrnek... A děti? Po nich jsou všude po bytě odpadky. Pokud ještě zjistím, že ačkoliv všichni byli doma, není vyvenčený pes, chytne mě úplný amok. Mám hroznou zlost, začnu hned nadávat a samozřejmě i vyčítat,“ přiznává šestačtyřicetiletá Simona z Kolína, které úloha „domácí služky“ bere energii i zbytky zdravého sebevědomí.

Silnější kafe

Bohužel v obou případech podobné volání o pomoc není vyslyšeno. Obviňování totiž působí opačně. Namísto, aby vzbuzovalo lítost, pochopení či dokonce snahu o nápravu, výsledkem bývá jen mlčení a odpor. Proč?

Výčitky mohou vyznít jako určitá forma nátlaku nebo citového vydírání. A v takové atmosféře se pak nikdo necítí dobře. Jak ale upozorňují znalci duše, někdy jsou takové výtky jen snahou k vyjádření vlastních pocitů a touhou s druhým komunikovat. Nicméně v dalších případech mohou být urputnou formou psychického teroru a manipulace s cílem druhého předělat. A to je už poněkud „silnější kafe“.

Vynucený klid

Příběh „potápějící se židle“

• Výčitky žen, slečen a paní byly problémem už ve středověku. A prakticky do 19. století měli muži právo své věčně sekýrující a vyčítající manželky zažalovat u soudu.
• Když byla jejich vina prokázána, hříšnici čekal trest zvaný potápějící se židle. Tato zvláštní forma mučení se používala i na nápravu padlých žen, čarodějnic a zločinců.
• V čem spočívala? Jednoduše v topení. Žena byla přivázána na židli zavěšenou k trámu a v různých intervalech potápěna v místním jezeře či rybníce. Četnost ponorů závisela na vážnosti přestupku, proto není divu, že extra vyčítavé manželky už po takové koupeli daly svým mužům pokoj.
• A když ne? Následoval další soud a výlet do vodní hlubiny. A to už si každá dáma s prořízlou pusou zatraceně rozmyslela.

Ano, někdy výčitka zafunguje. Dotyčný se chytne za nos a podřídí se vašemu přání. Ovšem ve většině situací se tak děje jenom z donucení, takzvaně aby byl klid. Takový výsledek ale nemívá dlouhou platnost a problémy začnou nanovo. Pokud pak spustíte další proud výčitek, nemusí být už reakce tak vstřícná a hrozí konflikt, při častějších nářcích dokonce narušení vztahu.

Aby k tomu nedocházelo, je namístě, abyste se svým nejbližším okolím více a konstruktivně komunikovali. Proč vlastně?

Upřímnost nutná

Tak schválně, položte si otázku, co je důvodem vaší rozmrzelosti? Většinou jsou to nenaplněná očekávání. Prostě tak nějak věříte, že vaši blízcí jsou naladěni na stejnou vlnu a odhadnou, co potřebujete.

Jenže tak to nechodí. Každý člověk je jiný a nikdo nemá věšteckou kouli, aby viděl do nitra ostatním. Proto je důležitá vzájemná komunikace a upřímnost. Představte si třeba banální příhodu: Váš partner si udělal kávu, ale jen pro sebe. Vám je to líto a hned mu začnete předhazovat, že na vás zapomněl nebo že vás nemiluje. To ale není vůbec pravda! Jen mohl být roztržitý nebo myslet prav na něco jiného. Stačí mu říct, ať vám uvaří také jednoho „turka“, nejspíš s tím nebude mít problém.

Zrcadlo, zrcadlo…

Podle psychologů bývají výčitky také zrcadlem nízkého sebevědomí a nespokojenosti s vlastním životem. Více než na okolí se proto zkuste soustředit ne na sebe. Položte si tyto otázky: Jak se cítíte? Jste šťastní a naplnění? Dostáváte od svých milých to, po čem toužíte? A pokud ne, co by vám prospělo a jak by toho šlo docílit?

Zkrátka se zaměřte na konkrétní kroky k tomu, abyste byli se sebou více v pohodě a nalezli by vnitřní klid. Jestli k realizaci potřebujete i své okolí, řekněte si o pomoc a podporu. Uvidíte, že vás blízcí nezklamou.

Chvilka pro sebe

Dalším častým motivem výčitek je vlastní sebehodnocení. Prostě takový obyčejný pocit ze života. Staráte se o druhé, ale zapomínáte na sebe. A čím víc se upozaďujete, tím hůř si připadáte a jste sklíčenější. Vystupte z role oběti a věnujte pozornost i sami sobě, vlastnímu pocitu uspokojení.

Můžete si dopřát hodinku s kávou a příjemnou knihou nebo udělat něco pro své zdraví či si dát sraz s kamarádkou a trochu si popovídat. Takové světlé okamžiky vám dodají energii, radost i naplnění. A to je přesně to, co potřebujete!

Kouzlo pochvaly

Opakem výčitky je chvála. A ta kupodivu funguje na všechny, bez rozdílu věku a pohlaví. Tento sladký slovní balzám věnujte nejen sobě, když se vám něco povede, ale i okolí, které tím můžete jen motivovat.

Pokud vás blízcí něčím pohladili po duši, ihned jim poskytněte kladnou zpětnou vazbu. Většinu lidí totiž těší, když někomu dělají radost. A věřte, že vás pak budou zahrnovat intenzivnější pozorností a láskou, než tomu bylo doposud.

Článek vznikl pro časopis Tina.