Možná to znáte. Jdete po ulici, přemýšlíte o práci, kterou musíte udělat, nebo si přehráváte včerejší rozhovor s partnerem, a pak se něco stane. Zcela nečekaně, bez varování.
Zaslechnete úryvek písně z otevřeného okna, tón hlasu, který je vám povědomý, ucítíte parfém kolemjdoucí ženy, zahlédnete něčí profil – a v tu chvíli se vám stáhne hrdlo, srdce se hlasitě rozbuší a vy jste zpátky v situaci, o které jste si mysleli, že už jste ji v sobě dávno uzavřeli.
Znovu cítíte onu někdejší atmosféru, opět na vás doléhají všechny ty tíživé energie, staré vzpomínky se začínají vynořovat. A vám se chce plakat, křičet, máte pocit, že z vás někdo naráz vysál životní sílu, a jste naplno vystaveni myšlenkám a obrazům, které měly zůstat pod zámkem.
Místo toho jste však zpátky ve své minulosti. V dětství. Ve svém bývalém vztahu… vydaní napospas všem nepříjemným pocitům.
Tělo zkrátka reaguje dřív než mysl. Nerozlišuje mezi „teď“ a „kdysi“. Nezná větu „už je to za mnou“. A občas se přihlásí o slovo způsobem, který nás zaskočí nebo vyděsí.
Kde se to bere?
Psychologové tomu říkají emoční flashback. Nejde o vědomou vzpomínku. Není to váš vnitřní film, který si pouštíte, protože chcete. Je to nečekaná tělesná, velmi intenzivní reakce. Najednou se cítíte jako tehdy. Malí. Vyděšení. Bezmocní. Či naopak plní vzteku, který nemáte kde vybít.
Jindy to zase může být jen zvláštní pocit smutku. Nevíte proč, ale cítíte tíhu, jako by vám někdo na hruď položil obrovský balvan, a z očí se vám derou slzy. Proč se to děje?
Časté spouštěče
Náš mozek a tělo si všechno pamatují, nic není zapomenuto (i když bychom si to často přáli). Náš nervový systém zaznamenává vše, co jsme zažili. Dobré i to špatné. A pokud jsme tehdy v oné situaci neměli možnost bránit se (bojovat nebo utéct), emoce spojené s daným zážitkem v nás „zamrznou“ a tělo si je schová do šuplíku. Jenže šuplík není í trezor. A co je potlačené, nevyjádřené, to si vždy nakonec najde cestu ven.
Existuje celá řada spouštěčů. Jedním z nejčastějších bývá stres, či naopak období klidu – kdy se cítíme v bezpečí. Tehdy si totiž mozek usmyslí, že máme konečně dost sil a energie na to, abychom danou věc zpracovali. Nejde o selhání. Tělo a psychika nám tím něco sdělují. Nechtějí nás potrestat, ale osvobodit. To se většinou neobejde bez bolesti.
Existuje ale celá řada způsobů, jak si v takové situaci můžete pomoct:
- Zastavte se a dýchejte: Když vás zaplaví silné emoce, nejprve zpomalte a několik minut vědomě dýchejte, přičemž dýchejte výdech čemž by měl být o něco delší než nádech. Tím dáte nervovému systému signál, že jste v bezpečí.
- Pojmenujte, co se děje: Zeptejte se sami sebe: „Co mi to připomíná? Kdy jsem se takhle cítil/a naposledy?“ Už jen to, že situaci pojmenujete, vám přinese úlevu. Nastalý chaos získá konkrétní tvar.
- Nebuďte v tom sami: Ať už je to terapeut, kamarádka, nebo třeba podpora v online komunitě – mluvit o svých pocitech pomáhá. Sdílení je léčivé. Zejména v případě věcí, které se roky nesměly vyslovit nahlas.
- Hýbejte se a tvořte: Tělo potřebuje ventil. Procházka, běh, tanec, malba, zpěv – to vše pomáhá vyjádřit, co slova často nezvládnou.
- Buďte na sebe laskaví: Možná jste už dávno „měli být jinde“. Možná vás zlobí, že se minulost znovu vrací. Ale uzdravování se neděje po přímce, nýbrž po spirále. A každé opakování jde hlouběji – k pravdě, k vašemu autentickému já.
Jak jednat s ex a neohrozit nový vztah? Hlavní je upřímnost |
To nejsem já teď
Možná si v situaci, kdy vás zaplaví dávné emoce, připadáte jako „blázen“. Pravdou však je, že když si tyhle věci pamatujete, znamená to, že jste je přežili. A že jste připravení je pustit. To je velmi důležité – nepotřebujete minulost zničit, navždy ji vygumovat ze své duše.
Potřebujete ji pochopit a proměnit. Udělat z ní příběh, který už neřídí váš život z pozice stínu, ale který se stane součástí vašich kořenů. Už vás nedrží, ale nese.
Ano, možná ještě někdy přijdou různé tíživé situace. Vy už ale časem poznáte ten rozdíl: Tohle nejsem já teď. To jsem já tehdy. A už vím, co s tím. Protože minulost, která se ozývá, jakkoli bolestně a neodbytně, neznamená návrat zpět. Naopak, je to pozvánka k uzdravení.
Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe.
