Možná už jste někdy četli stupnici stresových zátěží, které na lidi nejvíce dopadají a můžou způsobovat poškození psychického i fyzického zdraví. Vytvořili ji během mnohaletých výzkumů američtí psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe.
Přestože to bylo v druhé polovině minulého století, i dnes platí, že mezi největší traumata patří smrt partnera či partnerky, rozvod, rozvrat manželství, uvěznění, úmrtí blízkého člena rodiny, úraz nebo vážné onemocnění.
Mezi zátěžové situace se řadí i odchod do důchodu, nemoc někoho z okolí, splatnost finanční půjčky, přeřazení na jinou práci, ztráta zaměstnání a plno dalších frustrujících momentů. Každý se s něčím takovým v životě setkal a musel čelit stresu, ty události ho traumatizovaly.
Bohužel se pořád málo mluví o tom, jak překonávat těžké chvíle, jak truchlit, jak se chovat k sobě nebo k druhým, pokud přijde něco skličujícího. Spíš bývá trendem nabádat ostatní, aby se s věcí co nejrychleji vyrovnali, udělali za ní tlustou čáru, odvedli myšlenky jinam.
A stejně se o to člověk pokouší i sám u sebe. Pak se ale může stát, že si něco vnitřně neodžije, nezpracuje to, začne mít podivné tělesné a duševní stavy, někdy i na řadu dlouhých let.
Řečičky nepomůžou
Psychické trauma je definováno jako zážitek, který dotyčného naprosto vykolejí z duševní rovnováhy. Nikdy takovou událost nepodceňte, i kdyby vám všichni v okolí tvrdili, že co vás nezabije, to vás posílí, a když nejde o život, jde o...
Jsou to jen plané řečičky, jimiž se vás sice lidé snaží podpořit, ale ve výsledku vám to nepomůže, mnohdy spíš naopak. Taková slova mohou vést k tomu, že se navíc ještě začnete cítit jako slaboši, co nic nevydrží.
Je to váš problém?Vyhledejte pomoc, pokud pociťujete:
Nebo jestliže vás trápí:
|
Rozvedli jste se a trpíte? Přišli jste o bydlení a máte pocit, že jste na dně? Dokonce třeba prožíváte něco, co jste kdysi zažili a zvládli to relativně dobře, ale teď to nedáváte? Nikdo nemá právo vás instruovat, jak se máte cítit, a hodnotit vaši situaci. Stejně neomalené je poukazovat na to, o kolik hroznější příběhy prožili jiní a ustáli to.
„Zrušili“ jste auto, ale vám se nic nestalo? To ještě neznamená, že jste neprožili trauma. Vykradli vám byt nebo strhli na ulici kabelku z ramene? Ano, přežili jste to, ale můžete cítit takový strach, jako by kolem zuřila válka. Každý to má jinak, každý příběh se musí posuzovat přísně individuálně.
Zuzana přečkala v dětství rozvod rodičů, pak smrt milované babičky, dva rozchody s vážnými známostmi a nakonec i vlastní rozvod. Splácela hypotéku, dvakrát se stala účastníkem nehody, jednou byla rizikově těhotná a rodila. Všechno s většími nebo menšími problémy přijala.
Ve finále ji přivedlo k psychiatrovi to, že dostala v práci výpověď. „Zhroutila jsem se. Měla jsem pocit, že končí svět a já s ním,“ vybavuje si Zuzana.
Propadla se do depresí, trpěla nespavostí, ale přitom často nedokázala vstát z postele, ztratila zájem o okolí, cítila se pořád ohrožená. „Nejhorší bylo, že mi snad nikdo nerozuměl, lidi se předháněli, aby mi řekli, ať si vážím toho, co mám, a že jiní jsou na tom hůř.“
Cítíte to normálně
Pokud nejste po nějaké životní události v pohodě (přestože třeba proběhla už dříve), pociťujete různé duševní nebo i fyzické potíže, vyhledejte odborníka. Jde o to, že když nezkusíte prožité trauma řešit, budete dál bezvýsledně trpět. Když s tím začnete, je naděje, že se té hrozné můry zbavíte. Nemusíte si nutně lidsky sednout hned s prvním terapeutem, ke kterému se objednáte, nicméně najděte sílu hledat.
Janina Fisher je americká klinická psycholožka a psychoterapeutka, jejímž působištěm je lékařská fakulta Harvardské univerzity a která se více než třicet let zabývá psychickými traumaty. Během té doby sledovala, jak se pohled na traumata mění a přístupy k léčbě se stávají jemnějšími a efektivnějšími.
„Dnes chápeme, že otisk traumatu je jak psychologický, tak tělesný. Dlouho poté, co události skončily, tělo a mysl nadále reagují, jako by nebezpečí bylo všudy přítomné. Uchováváme si to, co se stalo, jako živé dědictví citových a tělesných vzpomínek, které udržují trauma naživu po celá desetiletí,“ upozorňuje odbornice, jíž před dvěma lety vyšla v nakladatelství Portál kniha s názvem Překonávání traumatu.
Janina mimo jiné nabádá o ranách pořád dokola mluvit a rozpitvávat je, jak se dřív často praktikovalo, ale přijmout trauma jako normální lidskou reakci na výjimečnou situaci. Prostě se vám přihodilo něco nenormálního a vaše mysl a tělo na to zareagovaly úplně normálně.
Mnoho odborníků se ve světě zabývá traumaty a přichází s různými účinnými metodami. Slavný nizozemský psychiatr Bessel van der Kolk, studující toto téma už půl století, radí několik cest, jak překonat následky vážných situací.
Trauma vás nemusí ničit celý život. Čtyři metody, jak se ho účinně zbavit |
Jako první z nich uvádí psychoterapii. „Nenapravuje, ale pomáhá lidem uznat: Stalo se mi něco strašného, musím ošetřit rány, které v sobě nosím. Tento soucit se sebou samými a uvědomění si, že vaše reakce je pochopitelná, je velice důležitou součástí uzdravování,“ dodává Bessel van der Kolk.
Profesor dále doporučuje třeba jógu, ale obecně by se dalo říct i cílenou práci s dechem a tělem. Popisuje, že jóga měla u jeho klientů lepší dopad než medikace. Pomohlo jim však také hraní divadla, vtělování se do různých rolí jim totiž umožnilo vnímat, že se tělo může cítit i podle toho, jak si nastavíte vztah sami k sobě.
Důležité je připustit si, že vás stále omezuje něco, co jste považovali za hrozné a co jste prožili možná před půl rokem a možná i před deseti anebo dvaceti lety. Teď už to ale ve svém životě nechcete! Hledejte cesty, jak se toho zbavit. Můžete být zase spokojení, máte na to určitě dost síly a také samozřejmě právo.
Článek vznikl pro časopis Tina.
