Jednejte rychle

Muset minimálně osm hodin denně vycházet s kolegy, kteří připomínají nálož před výbuchem, je frustrující. Přesto podle Zdeňky Židkové existují způsoby, jak se s tím můžete poprat. Nejdůležitější je, abyste začali okamžitě jednat, jakmile cítíte, že na vás někdo přenáší stres a nervozitu.


„U lidí, kteří o vás nechtějí přijít, rozhodně pomůže promluvit si otevřeně a říct své výhrady k jejich chování. Jestli jste pevně propojeni, těžko by vaši ztrátu oželeli, a tak se přinejmenším budou snažit zklidnit. Řeklo by se, že to platí jen v začátcích vztahů, kdy je druhý pohlcen vzkypělými emocemi, ale není to pravda. I v zavedených vztazích si uvědomujeme, že nechceme druhého ztratit, a radši nápor na něho zvolníme.



Zde se vyplatí slova jako: Tohle už, prosím, nedělej! nebo si zvolit jasný signál, který má zastavit nepříjemné chování druhého,“ doporučuje odbornice. Podstatně hůř se vyjednává s kolegy majícími vás za onuci, která je jim pokaždé k dispozici. Tady je podle psycholožky rovnoprávná komunikace čirá zbytečnost a ztráta času. Ať použijete sebelepší argumenty, tito lidé vás poslouchat nebudou. „Slyšela jsem nedávno heslo mladých, které se dá využít: Tvůj život, tvoje story, nezajímá mě to, sorry,“ říká Zdeňka Žídková. Zní vám to až příliš sobecky? Ono to taky sobecké je a má to svůj důvod.



„Pokud vám dotyčný člověk přináší jen mínusy, není proč být mu k dispozici více, než je nutné, není to vaše povinnost. To je mantra, kterou je třeba si neustále připomínat. Musí zkrátka nastoupit tvrdá sebeobrana,“ dodává.



Tak už jsi taky bez práce?

Stres, který na nás přenášejí druzí, nemusejí vytvářet jenom kolegové v práci, ale i nejbližší lidé kolem vás: rodiče, sourozenci a hlavně přátelé. Stačí pronést větu typu: „Tak už taky zavírají firmu, kde jsi deset let pracovala? Šílené! A práce není, já už ji hledám třetí rok.“


Cítíte? Už teď se vám klepou kolena, přitom – řeklo by se – je to jen hloupá poznámka. A nemusí se týkat jen práce. Věty o plánech, které se nepovedly, o kamarádkách kamarádek, které doma bije manžel, o tom, že všichni dobří chlapi došli, nebo i nevinná poznámka o zákeřné nemoci mají za následek černé myšlenky, strach a zadusí ve vás i ty poslední zbytky odvahy, které jste ze sebe vydolovali. Ne nadarmo se říká, že když v dnešním světě chcete uspět, musíte nejprve přestat poslouchat a řešit ostatní a začít se soustředit na sebe. V čem je problém? Dáváme-li přílišnou pozornost obavám a strachům, nabývají na síle a mohou nás stresovat stejně jako skutečnost. Ostatně je vědecky potvrzené, že často nás víc stresují naše představy než události samy o sobě.


Tento druh stresu je problematický i proto, že máme tendenci si v něm libovat. Jsou to všechny kluby nezaměstnaných, rozvedených a různě nešťastných, kde kritizujeme a nadáváme s ostatními. A často taky čekáme na nějaké vyšší poselství shůry, které nás spasí. A ono nepřichází a nepřichází...


  6:00,  aktualizováno  25. března 2019 21:34