Stres není nemoc, ale stav. Setkáváte se s ním v práci i doma, ovšem v zaměstnání podstatně častěji. Když se řekne stres v práci, představíte si nejspíš dlouhé zácpy na silnici, v důsledku toho pozdní příchody, e-mailovou schránku, do které každé dvě, tři minuty naskočí nová pošta, neustále vibrující mobil… Už méně se přitom mluví o fenoménu, jenž vás paradoxně stresuje mnohem víc – stresu z druhé ruky, který na vás přenášejí lidé kolem vás.
Této negativní emoci podléháme dnes a denně úplně všichni. A spoustě z nás ani nedochází, že právě ona je příčinou toho, proč jsme tak roztěkaní, nerudní, naštvaní, unavení a pesimističtí k celému světu.
V práci jako ve špatném filmu
Na osoby šířící stres (někdy se jim také říká ‚rozsévači stresu‘) narazíte všude, ale nejčastěji samozřejmě v práci. „Jsou to na jedné straně lidé pesimističtí, negativističtí, nespolupracující, s nimiž je těžké cokoliv vyjednat. Na druhé straně pak lidé přehnaně agilní. Nešíří depresivní stres, ale vytvářejí kolem sebe vzdušný vír, ve kterém, pokud to dovolíte, jen nesvéprávně poletujete,“ říká psycholožka Zdeňka Židková. Tito lidé stále pobíhají, telefonují, zkrátka vytvářejí dojem stoprocentně produktivních jedinců, ovšem ve skutečnosti kolem sebe šíří pouze paniku. „Paničtí lidé jsou velice aktivní a tím mnohé zmatou. Člověk by věřil, že ruku v ruce s aktivitou jde i produktivita, ale není to pravda,“ dodává odbornice. Jak tyto dvě skupiny odlišit?
„Zadejte jim úkol a sledujte jeho plnění. Paničtí lidé se vám budou snažit dokázat, že to nejde, a vyjmenují všechny překážky, které jim stojí v cestě. Jejich nejoblíbenější větou je: To by se muselo... Ale ono to nepůjde... Poznáte je tak, že nikdy neodpočívají, stále něco řeší, obvykle však trochu mimo mísu, stále něco kritizují a zabývají se tím, jak je věc obtížná. Víceméně pořád také předpovídají špatné konce, a když jde do tuhého, přesunou se na jiné pole, kde paniku šíří dál.“
