Ať je to baví. Děti ke sportu příliš nenuťte, motivujte je vlastním pohybem

Dnešní děti často nemají vztah ke sportu. Jak tuto nepříjemnou skutečnost změnit? Najděte pro ně vhodnou pozitivní motivaci a zbytečně na ně netlačte, radí lektorka z institutu Pohyb dětem Marie Makovská.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Malé děti se prý nemusí správnému pohybu učit, protože se hýbou instinktivně. Je to pravda?
V ideálním světě a u zdravých dětí by tomu tak asi bylo. Na každé ale už od narození působí nejrůznější vlivy. Jejich psychomotorický vývoj ovlivňuje i to, jak je dospělí nosí, polohují, jaké jim dávají oblečení a boty, a spousta dalších věcí. Zdravé dítě se instinktivně naučí přetáčet, lézt, chodit… pokud k tomu má vhodné podmínky a motivaci. Některé pohybové vzorce, třeba skákání, si ale osvojí až poté, co je okouká a opakovaně natrénuje.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Jaký nejčastější mýtus z této oblasti mezi rodiči slýcháte?
Nemám pocit, že bych se opakovaně setkávala s jedním konkrétním mýtem. Častěji narážím na to, že někteří rodiče děti mezi sebou porovnávají. Pokud ale jde o pohyb a psychomotorický vývoj, každé dítě je jiné a potřebuje jiný čas, aby si nějakou dovednost osvojilo. Proto by se rodiče měli soustředit hlavně na pokroky svého potomka v čase a na kvalitu provedení pohybu.

Některé děti pohyb milují a jiné se mu vyhýbají. Dá se vztah k němu odmala ovlivnit?
Malé děti mají pohyb přirozeně rády. Když je v něm jejich okolí podporuje a motivuje je, nejlépe hrou a bez nějakých podmínek nebo odměn, budou se pravděpodobně rády hýbat i později. Důležitá je vnitřní motivace k pohybu – netlačit na výkon, ale vytvořit prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a svobodně. Děti si zamilují aktivity, které si můžou užít s rodinou a blízkými, pokud do nich nejsou nuceny.

Jak pozná rodič, že jeho potomka daná aktivita opravdu baví a kdy už radost nahradil tlak na výkon?
Přetížení ze sportu se u každého dítěte může projevovat trochu jinak. Bohužel ne každé za rodičem přijde, aby mu řeklo, že už je toho moc. Nechce ho třeba zklamat nebo neví, jak to popsat. Rodič zná své dítě nejlépe a měl by zpozorovat případné změny v chování a náladě, doptávat se a opět na ně netlačit. Dlouhodobě děti u sportu vydrží, jen pokud je baví a dělají ho pro prožitek, ne jen pro výhru. Vnější motivace – odměny, tresty nebo tlak okolí – nevede k dlouhodobému zájmu o sport.

Věda, angličtina i laser game. Kroužky už dávno nejsou jen o sportu

Může pravidelný pohyb v raném věku odhalit přirozené pohybové nadání, nebo naopak nevhodné pohybové vzorce?
Ano, hlavně první roky života fungují jako „diagnostické zrcadlo“ nervové a svalové soustavy. Nevhodné pohybové vzorce je potřeba včas řešit s fyzioterapeutem. Pohybové nadání, jako je třeba dynamika a síla nebo vnímání rytmu, se taky může projevit už v raném věku. Je ale nutné se vyhnout příliš brzké specializaci na jeden konkrétní sport, která může fixovat nevhodné pohybové vzorce. Nejlepší pro zdravý rozvoj dětí je všestranná pohybová průprava.

Na co se zaměřit?

Rozvíjet svoje schopnosti a utužovat správné pohybové vzorce můžou vaše ratolesti už od nejútlejšího věku.

• Kojenci: Základem je umožnit dítěti volný pohyb a přirozeně podporovat jeho psychomotorický vývoj. Důležitá je poloha na bříšku, rozvoj kontroly hlavy, koordinace pohybů, později otáčení, uchopování a objevování prostoru. Nechte dítě co nejvíc aktivně zkoušet, vnímat své tělo a získávat nové pohybové zkušenosti.
• Batolata: V tomto období děti objevují svět hlavně pohybem. Podporujte rozvoj chůze, běhání, lezení, rovnováhy, obratnosti i jemné motoriky prostřednictvím her a každodenních aktivit. Důležité je dát dětem prostor zkoušet nové věci vlastním tempem a ukázat jim, že pohyb může být zábava.
• Předškoláci: Předškolní věk je ideální pro budování pestré pohybové základny. Děti si osvojují složitější pohyby, zlepšují koordinaci, rovnováhu a obratnost při běhání, skákání, hrách s míčem nebo jízdě na odrážedle či kole. Nejvíc je motivuje společná hra, pochvala a možnost zažít při pohybu radost a úspěch.

Článek vznikl pro časopis Žena a život.