Rozchody, úmrtí, výpovědi z práce... ... Životní jobovky přicházejí často bez ohlášení a dovedou jednoho pořádně rozložit. V takových chvílích působí podpora blízkých jako balzám na duši. Jak můžete svému manželovi, dětem nebo kamarádce pomoci odrazit se ode dna a zas konečně uvidět světlo na konci tunelu?
Učte se naslouchat
Slova útěchy mohou poskytnout takovou malou náplast na bolest. Ovšem musí být účinná, obligátní příslib „To bude dobrý...“ nebo „Čas všechno vyléčí!“ leckdy nestačí. Stejně tak jako srovnávání problému s ještě většími nešťastníky: „Vzpomeň si na lidi za války - nic neměli, hladověli, ztratili domov a své blízké... A ty? To nic není. Brzy se z toho vylížeš.“
Podle terapeutů je každé utrpení osobní záležitostí, proto není radno ho jakkoliv hodnotit či poměřovat. Pokud to uděláte, tak dotyčného spíš naštvete, protože si bude připadat jako neschopný a ukňouraný hlupák.
Tip: Nesnažte se situaci řešit, své udělá, když druhého vyslechnete. Jestli je vnitřně na nule, potřebuje čas, aby si utřídil myšlenky a pak je s ostatními - sdílel. Proto zkrátka dotyčnému u dopřejte šanci, aby se vypovídal, vyplakal - a svěřil se vším, co ho trápí.
