Ačkoli možná o „imposter syndromu“ (česky známém jako syndrom podvodníka) slyšíte poprvé, je velmi pravděpodobné, že jste mu už někdy čelili. Podle zahraničních studií se s ním totiž minimálně jednou za život setká až 84 procent z nás. Jen málokdo ho ale dokáže přesně vystihnout – jde totiž o psychický stav, který byl poprvé odborně popsán teprve v roce 1978 psycholožkami Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes. O co se jedná?
„Imposter syndrom představuje dlouhodobé selhávání ve vnitřním přijetí vlastních úspěchů. Jde o myšlenkový vzorec, při kterém člověk připisuje své profesní či osobní úspěchy vnějším faktorům – štěstí, náhodě, chybě v hodnocení druhých nebo schopnosti ostatní oklamat. Místo toho, aby je přijal jako důsledek vlastních kompetencí,“ vysvětluje pro Pestrý svět psycholog a psychoterapeut Pavel Pařízek.
Zlehčování úspěchů
Odborník působící na webu Terapie.cz doplňuje, že lidé s tímto problémem nezvládají přijmout pochvalu bez komentářů typu „to bylo jednoduché“ nebo „měl jsem jen štěstí“ a mají tendenci své úspěchy zlehčovat.
Takový člověk pak často žije v neustálé obavě, že bude „odhalen“ a vyjde najevo, že si například povýšení v práci nebo titul ze studií nezasloužil. Tím však psychické potíže nekončí. Často se přidávají úzkosti, deprese nebo syndrom vyhoření.
„Jde o odlišné fenomény, které spolu ale mohou souviset,“ varuje Pařízek. Vyhoření je stav emocionálního, mentálního a fyzického vyčerpání způsobený stresem. Projevuje se únavou a cynismem vůči práci.
Hodná holka! Co s pochvalou, když ji neumíme přijmout či bez ní žít |
„Imposter syndrom může být pro vyhoření rizikovým faktorem. Chronická potřeba dokazovat si hodnotu, přehnaná pracovní zátěž ze strachu z odhalení a neschopnost přijímat úspěchy, vytvářejí podmínky pro vyčerpání,“ říká.
Ohroženy jsou častěji ženy
Možná vás to překvapí, ale syndromem podvodníka často trpí úspěšní lidé, zejména na vysokých manažerských pozicích, nebo i maminky na rodičovské dovolené. Zkrátka lidé, kteří jsou často kriticky hodnoceni a posuzováni okolím.
„Žen všeobecně se týká i kvůli velkému společenskému tlaku na dokonalost. Dále se tento syndrom objevuje u specialistů v dynamických oborech, kde je obtížné neustále držet krok,“ upozorňuje Zuzana Paulová, ředitelka personální společnosti myHeRoes.
Typické příznaky
|
Máte-li pocit, že si úspěch nezasloužíte, a před každou poradou v práci vás přepadá strach, že budete „nachytáni“, zpozorněte a zkuste udělat první krok ke změně – svěřte se někomu blízkému.
„Sdílení těchto pocitů často pomáhá uvědomit si, že jde o běžný fenomén, což snižuje pocit izolace. Svépomoc má však své limity. Pokud ‚imposter syndrom‘ výrazně zasahuje do kvality života, způsobuje vyčerpání nebo přetrvává, je na místě vyhledat odbornou pomoc,“ doporučuje psycholog Pavel Pařízek.
Nevěšte hlavu, na všem lze zapracovat
Nebude asi překvapením, že sklon k syndromu podvodníka mají jedinci vyrůstající v nefunkčním nebo toxickém prostředí. Často se objevuje u lidí z rodin, kde byly láska a uznání vázány na výkon, a kteří převzali vysoká očekávání rodičů jako nedosažitelný standard. To vše totiž vysílá rozporuplné signály o vlastní hodnotě a nabourává zdravé sebevědomí. Na všem se dá ale pracovat!
Pomoci si můžete i samiPokud vás postihne „imposter syndrom“, není ostuda obrátit se na odborníka – psychologa či terapeuta. Ovládat ho můžete ale i svépomocí. „Velmi pomáhá psaní deníku úspěchů. Dalším nástrojem může být normalizace chyb a uvědomění si, že i ti nejlepší mohou dělat chyby. Dále pomáhá mentoring, při kterém se člověk opět učí pracovat s chybou, nebo vzdělávání v oblasti, kde cítíme největší nejistotu, a můžeme tak získat větší sebevědomí. Důležité je také naučit se přijímat pochvalu,“ doporučuje Zuzana Paulová. Na zlepšení psychické odolnosti skvěle funguje rovněž pohyb. Ten je vhodné zařadit do denního plánu – i kdyby to měla být jen delší procházka se psem. Srovnáte si myšlenky. |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
