Barbar na výletě. Bohužel se mnou...
Než s někým vyrazíte na dovolenou, proklepněte si ho. Zjistit, že to není ten pravý, je totiž lepší na domácím písečku než v zahraničí.
Martina jsem neznala dlouho, vlastně jsme spolu teprve začínali, ale když nadhodil, že bychom se mohli víc poznat na dovolené v Egyptě, byla jsem pro. Proč ne? Stejně jsem někam k moři jet chtěla.
Už na letišti mě vyděsila krosna, se kterou dorazil k odbavení. Ale co, říkala jsem si, asi moc necestuje, tak si přece nebude pořizovat hned kufr od Vuittona. Horší to ale bylo už ten samý večer, kdy jsme měli jít na večeři a on si oblékl děsivě pestrou košili s palmami a papoušky. Rozmlouvala jsem mu ji velmi jemně, i když jsem bojovala s pokušením ji v nestřeženém okamžiku spláchnout do záchodu. Měl s sebou naštěstí i jedno obyčejné bílé tričko. V tu chvíli jsem si říkala, že s tím jeho vkusem bude asi potíž. U večeře jsem se však měla přesvědčit, že nejenom s vkusem.
U švédských stolů řádil jako Somálec, u jídla mlaskal, nahlas komentoval hotelové hosty a vrcholem byla jeho reakce, když se na mě jeden Rus od vedlejšího stolu usmál. Martin jeho směrem výhružně vztyčil pěst a zasyčel zřejmě jedinou ruskou větu, která mu utkvěla v hlavě ještě z dětství: Nu pogodi! Málem jsem ostudou omdlela. To byl prostě konec. Přemýšlela jsem, jestli mám odjet nebo ne, ale pak jsem se rozhodla si dovolenou užít, ovšem sama. Ten blázen přesto ještě pár kousků do odjezdu stihl – uvnitř pyramidy jsem ho přistihla, jak ryje do zdi tisícileté památky srdíčko s mým jménem, přes přísný zákaz skákal z výletní lodi mezi delfíny...
Adéla (29)
