Osud Lucii a její maminku nešetřil. Přestože jim mnohokrát šlo o život, dnes zachraňují životy ostatních
Začátek silného příběhu krásné ženy Lucie Danko nás zavede do roku 1991 do pohádkového místa v jižních Čechách na Martinský mlýn. Lucii bylo dvanáct let a užila si tam báječného silvestra. „Tehdy nikdo z nás netušil, jak si s námi následně život zahraje. Byl to náš poslední rodinný silvestr s tátou a mámou právě na tomto místě. Rok poté už bylo všechno jinak,“ vrací se myšlenkami do krásného dětství.
O rok později bylo všechno jinak. Tři dny před Štědrým dnem odjel tatínek odevzdat poslední pracovní zakázku a při cestě měl koupit vánoční stromeček. Domů už se nevrátil. „Zůstaly jsme jen my dvě. Jak těžké je ztratit kohokoliv blízkého, není potřeba popisovat. Pravdou je jen to, že zítřek stejně přijde a je potřeba jít dál. A kdo zažil, ví, že čas nic nezahojí. Spolu s ním odešel i živitel rodiny a k tomu bylo taky potřeba se postavit čelem. Tak, jak to zvládla moje mamka, to si může každý jen přát,“ oceňuje Lucie svoji maminku.
Přišlo zásadní rozhodnutí. Buď maminka půjde pracovat do nemocnice jako laborantka, nebo zkusí podnikat. Dala jí na srozuměnou, že se dospívající holčička bude muset dokázat postarat sama o sebe a že mohou přijít o všechno, a nebo se mít mnohem líp. „Taky mě požádala, jestli může využít mé peníze z tátovy životní pojistky do podnikání. Souhlasila jsem. Bydlely jsme v centru města ve starém velkém bytě s naší první německou dogou. Ten pes se nakonec stal mým největším průvodcem ve dnech i večerní samotě doma.“
Ve čtrnácti letech se Lucie s nadsázkou stala snad nejmladším investorem, který přesně věděl, do čeho jde a za jakou cenu. Dnes si pochvaluje, že úspěšným. „Mamka začala podnikat v oboru, který uměla nejlépe, byla zdravotní laborantka a otevřít biochemicko-hematologickou laboratoř a zpracovávat vzorky ji napadlo hned v následujícím létě, když to nejhorší přešlo. Vzpomínám si, že společnost zapsali do rejstříku přesně rok od tátovy smrti. Mamka přišla s touhle informací úplně vyděšená. Bylo mi 14 a řekla jsem jí, že to bude dobrý, že dvě špatný věci se ve stejný den stát nemohou.“
Lucie v laboratoři trávila letní brigády, poté brigádně přešla i do sklepení domu, kde laboratoř sídlila. Nádherné klenby a malebný prostor využila Lucčina maminka jako stylovou restauraci. „Všichni mamku od toho nápadu zrazovali, zbytečně. Restaurace téměř v nezměněné podobě po dvaceti letech funguje a prosperuje dodnes. Martinský mlýn, který už roky nese její jméno, máme 17 let. Maminka chtěla to místo s geniem loci a vzpomínkou na tátu.“
Pak však osud zasáhl podruhé. Na jaře roku 2008 si náročný a stresem zatížený život vybral svou daň. „Mamka dostala těžký infarkt, měla velké komplikace při katetrizaci, několik srdečních zástav. Poslední zástavu měla přímo před mýma očima. Dobře si vzpomínám, jak jsem se modlila za dveřmi JIP, kam mě okamžitě personál vyprovodil, ať mi ji vrátí. Vrátili. Zuboženou, téměř nefungující, ale byla se mnou. Doktor mi za dveřmi řekl, že máme před sebou kritických 24 hodin, jestli se srdce „vzpamatuje“. Dlouhých 24 hodin s touhle informací, kterou jsme věděla pouze já. A mámino srdce ne moc dobře, ale vydrželo bez další zástavy, která mohla přijít kdykoliv. Až dodnes.“
Maminka je však neuvěřitelně silná, a tak ještě při pobytu v nemocnici dokázala vybojovat budovu pro podnikatelský záměr, ke kterému se vrátila po dlouhých letech. Chtěla vybudovat první české centrum na odběr krevní plasmy. A neuvěřitelné se stalo skutečností. „Za tři měsíce, ve kterých mamka nebyla schopná ani řídit, neustále si pro ni jezdila záchranka, přišel čas na podepsání smlouvy. Tehdy mamce nebylo dobře, dovezla jsem ji do Prahy, kde podala neskutečný výkon a přesvědčila zástupce společnosti, kteří se na schůzku slétli z celé Evropy, že my dvě dámy z jižních Čech to prostě postavíme a rozběhneme. Smlouva byla podepsána a byla první svého druhu s českým vlastníkem. Při jednání by nikdo nepoznal, že není schopná ujít kilometr.“
Přes všechny těžkosti se podařilo. V březnu 2009 se otevřelo první české centrum na odběr krevní plazmy. Chod zdravotnického zařízení má na starosti právě Lucie. Za ta léta tak pomohla zachránit možná stovky životů. Oběma dámám tak patří hluboká poklona.
Na Lucii se můžete těšit 13. 5. 2018 v Českých Budějovicích na naší akci pro všechny ženy Den, kdy se mám ráda
Více info a registrace přes FB
