Když 24 hodin nestačí. Času máme všichni stejně, změňte přístup k plánování

Máte pocit, že nic nestíháte? Možná nepotřebujete víc času, ale vědomější a laskavější přístup k sobě samým. A trochu chytrého plánování, samozřejmě. Poradíme, jak na to.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak je možné, že zatímco někdo všechny povinnosti zvládá s úsměvem a bez zjevných problémů, druhý se hroutí při každé změně v diáři? Pocit, že nestíháte, nemusí být známkou špatného plánování. Možná jste na sebe jen příliš tvrdí.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Ačkoli se někteří z nás tváří, jako by jejich den měl více než 24 hodin, všichni máme na všechny povinnosti stejný čas. Záleží na tom, kolik je toho na nás naloženo, jak si den uspořádáme a kdy si dovolíme požádat o pomoc.

„O time líme managementu se často mluví jako o dovednosti, ke které je potřeba mít ty nejlepší techniky. Pocit, že „nestíháme“, ale možná tak často nevzniká z nedostatku hodin, jako spíš ze vztahu, jaký ke svým povinnostem ja máme,“ upozorňuje terapeut z centra Family Hub Adam Šíma.

Podle něj problém často spočívá ve vnitřním tlaku zvládat všechno najednou a co nejlépe, a také v mysli, která si přehrává všechno nedokončené a není spokojená, dokud není zcela hotovo.

Začátek školního roku jako past

Mnoho rodičů jistě potvrdí, že začátek školního roku patří z hlediska organizace času k nejnáročnějším obdobím.

„Vytváříme si nové návyky, což někdy může představovat víc, než se na první pohled zdá. Zaběhnuté činnosti nás stojí méně pozornosti. Nový režim si naopak musíme osvojovat vědomě, krok za krokem a každé takové opakování je kognitivně náročné. Čím více nových režimů, návyků nebo rutin zavedeme, obzvláště pokud na sebe navazují, tak se zatížení na náš mozek sčítá,“ popisuje Šíma největší úskalí.

Není divu, když rodiče mají pocit, že během září nestíhají vyzvedávání z družiny ani nákupy pomůcek. Vše je otázkou zvyku. Podzim proto bývá subjektivně náročnější než jaro, přestože množství povinností nebývá o mnoho větší.

Co bere nejvíc energie

• Neustálé přepínání mezi úkoly. Nejdřív vždy dodělejte to, co jste začali.
• Snaha být perfektní. Chybovat je zcela běžné a normální. Dovolte si to.
• Pocit, že musíte zvládnout všechno sami. Nemusíte. Předejte povinnosti i na ostatní členy rodiny.
• Nedostatek času na odpočinek.

„Roli hraje i to, čemu psychologie říká plánovací klam, tedy náš sklon soustavně podceňovat, jak dlouho zabíhání nových věcí opravdu trvá,“ vysvětluje terapeut.

Přelomová období, například začátek školního roku, v nás často vyvolávají potřebu začít znovu a dát si nová předsevzetí.

„Výzkumy mluví o efektu nového začátku. Zrádné je, že si ideální verzi celého nadcházejícího roku plánujeme přesně v týdnech, kdy máme nejméně rezervy, takže ambice a skutečný nápor vrcholí ve stejnou chvíli,“ uvádí Adam Šíma na pravou míru.

Každému vyhovuje něco jiného

Pocit nedostatku času sice častěji popisují ženy, které bývají vedle zaměstnání zatíženy také větším podílem péče o domácnost, zahlcení se ale nevyhýbá ani mužům.

„Schopnost organizovat čas není dovednost, ale spíš výsledek toho, jak konkrétní nervová soustava zachází se zátěží, s přepínáním pozornosti a s množstvím podnětů,“ objasňuje terapeut. Každý má jiný práh, kolik souběžných nároků unese, než se překlopí do zahlcení.

Někdo se v pestrém prostředí cítí přirozeně a po vypětí se rychle vrací do klidu. Jiného táž situace vyčerpá. I proto neexistuje žádný univerzální systém, jak si čas organizovat. Obecné rady z internetu tak na vás zabírat vůbec nemusí.

„Pro některé lidi může velmi dobře fungovat pevný řád, pro jiné naopak volnost a spontaneita. Velmi důležitým prvkem je i vlastní biorytmus, tedy kdy v průběhu dne máme nejvíce energie. Nehledejme, co je dobré nebo špatné, zkusme jen reagovat na to, co vám dělá dobře, a najít si vlastní cestu,“ doporučuje Adam Šíma.

Zainvestujte do vlastního klidu

Jedno však platí pro všechny – nesnažte se zavděčit všem. Tedy ani dítěti, které touží chodit na kroužek, jenž do vašeho pracovního diáře nezapadá. Všechno se zvládnout zkrátka nedá.

Přiznat si vlastní limity není selhání. Naopak. Požádat partnera, prarodiče nebo někoho dalšího o pomoc může být tím nejlepším způsobem, jak si ulevit. Pokud vám to rodinný rozpočet dovolí, může výrazně pomoci i investice do pravidelného úklidu, která vám ušetří čas i energii. Někdy není největším projevem dobré organizace zvládnout všechno, ale dovolit si něco pustit.

Jak poznat přehlcení

Špatně zorganizovaný čas může vést k syndromu vyhoření. Jak poznat, že jste toho na sebe naložili příliš?

„Nejspolehlivější signály nejsou o tom, že ‚mám hodně práce‘, ale o tom, jestli se stíháme zotavovat a jak se přitom cítíme,“ upozorňuje terapeut Adam Šíma.

• Jedním z prvních znamení je, že odpočinek přestává obnovovat – volno nedobíjí, ráno přichází únava, víkend nevrátí síly. „Přidružuje se k tomu mysl, která se nedokáže vypnout. Sem spadá i odkládání spánku ze vzdoru, kdy si urveme kus noci proto, že přes den nezbyl čas jen na nás.“

• Dalším znakem je, že přibývá rozdělaného a ubývá hotového, roste přeskakování mezi úkoly a s ním drobná zapomínání a chyby. „Možná nejcitlivější je pozvolné vytrácení radosti a smyslu. Podrážděnost, cynismus a otupělost vůči tomu, co dřív těšilo, bývají popisovány jako raný rys vyhoření, který nastupuje ještě před úplným vyčerpáním,“ varuje terapeut.

• Nakonec se podle něj ozývá i tělo – napětím, problémy se zažíváním, bolestmi hlavy nebo náchylností k nemocem.

Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.