Všechno dobré, ale...
Kdo děti má, ten ví, že po porodu už nic není stejné jako dřív. Jste to vy, ale zároveň nejste. Nyní jste dva, tři, nebo čtyři... Děti jsou vaší neoddělitelnou součástí. Většina žen to tak cítí, a když se rozhodnou navázat nový vztah, podvědomě se drží požadavku Karolíniny prababičky. Jenže ne vždy je situace tak jednoznačná a jednoduchá. Někteří muži jsou schopni v momentě seznámení sehrát dokonalé divadlo, takže nabudete dojmu, že vaše děti budou zajisté jejich velcí miláčkové. Praktický život a intenzivnější soužití často ukážou opak.
Stejnou zkušenost má pětatřicetiletá grafička Olga: „Jan měl sám dvě holčičky ve střídavé péči, podobně staré jako je moje sedmiletá Táňa. Když jsme se poznali, nedělal mezi dětmi rozdíly. Jezdili jsme na výlety, byli jsme jedna velká rodina. S Janem nám to skvěle klapalo v posteli, vztah měl jiskru, a tak jsem přes růžové brýle počáteční zamilovanosti neviděla, že má úplně jiné výchovné metody než já. Nerozpakoval se sem tam holkám jednu vrazit, občas použil i vyhrožování a citové vydírání. To bylo pro mě, která by na dítě nikdy nevztáh-la ruku, zcela nepřípustné – s dětmi se nesmí takhle zacházet, vše se dá vyřešit moudřejší cestou.
On například svým holkám zakázal něco, co já bych Táně v klidu dovolila, a naopak. Jeden z nás musel ustoupit. Kvůli dětem. Protože mám poddajnější povahu, většinou jsem to byla já. Časem jsem vycítila, že ustupuju na úkor Táni, a že místo abych ji chránila, ji kvůli muži dostávám do jí nemilých situací. Mluvili jsme o tom s Janem nesčetněkrát. Tvrzení proti tvrzení. Táňa je prý rozmazlená a basta. Jenže já nepovažuju za rozmazlenost to, že moje dítě dostane vždy hračku, kterou chce, protože když má dostatek, umí se lépe dělit. Pro ni není žádný problém dát někomu svou oblíbenou věc, zatímco jeho holky sice měly věcí méně, ale byly lakomé. To nebyly jediné neshody. Myslím, že věnovat dítěti pozornost, číst s ním, zpívat a komunikovat, není rozmazlování, a je to lepší, než ho posadit pasivně před obrazovku, což on s oblibou dělal. Vztah jsem po roce ukončila. Připadalo mi to rozumnější. Od té doby jsem s Táňou sama, mám strach, že se nenajde muž, který by vyhovoval mně jako ženě a zároveň dovedl pochopit moji uvolněnější výchovu.“
Nevinné otazníky
Britská terapeutka a psycholožka Anne Houston tvrdí, že když se muži zamilují do ženy s dítětem, nedělá jim problém se mu „po tatínkovsku“ věnovat. Jejich pouto však nebývá příliš hluboké. Tzn. že s ním můžete strávit báječný rok, dva i tři, pak se rozejdete a on dětem ani nezavolá.
„Právě tady mohou vznikat v dětské hlavě velké otazníky a smutky,“ varuje Anne. „Některé děti si mohou klást za vinu, že ‚strejda‘ odešel, mohou se trápit, že je opustil. Každá lidská bytost podvědomě touží po pozornosti, lásce a harmonii. Jestliže tyto stavy dítě vedle někoho, byť by to mělo být jen na pár měsíců, pocítí, bude je chtít prožívat stále a bude se trápit, když nebudou.“
