Děje se to všude kolem nás. Lidí rezignujících na plnohodnotný život ve stáří stále přibývá. V mladí to sice málokdo pochopí, ve stáří se k tomu ale nakonec sami možná přikloníme.
Stejně tak jako paní Pavlína (71). Vždy vyznávala aktivní styl života – sportovala, pracovala, cestovala. Dnes už se jí ale nic nechce a doma mezi čtyřmi stěnami je jí prý nejlépe.
„Mám všechno po ruce, je mi tu teplo, vím, kde co je… A nikdo mě tu nenutí přetvařovat se,“ vysvětluje. A zdaleka není v tomto ohledu sama. Na mladší příslušníky rodiny i některé stále energické vrstevníky to může působit, že takový člověk zpohodlněl anebo zanevřel na život. Ale není tomu tak.
Starší ženy se už nemusejí „honit“
„Jedná se o naprosto přirozený jev, který nemusí nikoho extrémně strašit,“ tvrdí psycholožka Laura Carstensen. Podle ní vše často pramení z toho, že lidé s přibývajícím věkem často více přehodnocují, co má a co naopak nemá smysl. Už nepotřebují být všude a se všemi, nehodlají plýtvat vzácným časem a bavit se na společenských akcích je už nenaplňuje. Mnohem víc touží po klidu, hloubce prožitku a bezpečí.
Odborná pomocNěkdy bývá tento stav těžko uchopitelný a sami si s ním neporadíte. Pak je načase dotyčnou ženu nasměrovat k odborníkovi. Čiňte tak ovšem citlivě a s respektem. Většina z dříve narozených má stále pocit, že kdo potřebuje psychologa, je blázen. A pokud si neporadí sama, není k ničemu. Pak by to dotyčné jen přitížilo. Pokud s pomocí souhlasí, domluvte první schůzku. Návrhy nenápadných slovních obratů:
|
„S věkem si zkrátka vybíráme, kam vložíme svou energii. A často ji už nevěnujeme jen tak něčemu,“ dokládá odbornice.
A nutno podotknout, že občas je to tak i v pořádku. Zvláště ženy po desetiletích péče o druhé, zejména o děti, ale často i o partnery a stárnoucí rodiče, se cítí konečně volněji, zbavily se věčného pracovního stresu a kolotoče.
„Nejsou už v roli služebné, opory ani organizátorky. A konečně domov cítí jako skutečně osobní prostor a rády v něm tráví čas bez stresu a bez jakékoli nutnosti se vysilovat nebo se k něčemu nutit,“ referuje psycholožka.
Musí jít o volbu, nikoli o rezignaci
Nemalý vliv má ovšem i strach. „Čím je člověk starší, tím častěji ho pociťuje i při těch nejběžnějších činnostech,“ tvrdí Lauren Carstensen. Stárnoucí lidé se nenápadně začínají bát celého, pro ně příliš rychlého světa. Cítí, že se na ně většinová společnost dívá s despektem, protože stále převládá názor, že mládí má zelenou a stáří by nemělo být vidět. Pociťují navíc zdravotní problémy. A i ty je drží doma.
„Trápí je bolavá kolena, únava, migrény, nižší imunita, špatně vidí a hůř i slyší,“ dodává odbornice. Všechno to dělá z běžné aktivity, jako třeba jít ven s kamarádkou na procházku, problém. Doma zkrátka mají jistotu a nemusejí se bát. Vědí, kde co najdou, nic je nezaskočí ani nepřekvapí.
To, že se starší lidé stáhnou do soukromí a tráví většinu času doma, samo o sobě není problém. Může to být zdravý a vědomý způsob života. Existuje ale hranice, kdy se takové stažení stane škodlivým – psychicky, fyzicky i sociálně. V prvé řadě to bývá v situaci, kdy už nejde o volbu, ale o o rezignaci.
„Jakmile člověk začne k životu přistupovat, že už stejně nemá nic smysl, že se o něj nikdo nezajímá a nikomu nechybí, není to normální,“ varuje psycholožka.
Zdravé domácí stáří
|
Varovným signálem je také skutečnost, že se uzavře do sebe i před svými nejbližšími anebo přestane pečovat o sebe i o domácnost.
„To už může jít o počínající depresivní poruchu, kognitivní úpadek nebo ztrátu životního smyslu,“ varuje odbornice s tím, že pokud to trvá déle než tři týdny, je namístě citlivý rozhovor nebo odborná pomoc.
Pomoc bývá ovšem složitá. Je zapotřebí trpělivost a pevná vůle. Především je důležité dát takovým lidem najevo, že jsou pro nás stále potřební a užiteční. „Neberte je hned ven do společnosti. Nejdřív jim zavolejte jen tak, abyste jim udělali radost, pošlete jim pohled nebo zprávu. Teprve potom je pozvěte do kavárny. Nepřistupte na jejich naléhání, že vám kávu uvaří doma, ale skutečně je dotlačte k tomu, aby si vyšli někam jinam,“ radí odbornice.
Chce to najít něco, co pomůže i jiným
Stejně tak je důležité, abyste dotyčnému seniorovi či seniorce pomohli najít nový záchytný bod – něco, co bude moci dělat a připadat si přitom užitečný. Může to činit nejdřív z domova a pak třeba i z jiných míst, kam se odváží vyrazit. Může třeba šít pro charitu, psát dopisy, pro někoho vařit nebo dodávat do obchůdku rukodělné výrobky. Pomůže, že se může starat o jiné, kteří to třeba nedokážou.
Vhodné je i zapojit se do činnosti nějakého seniorského zájmového klubu. Důležité je, aby i v tomto věku měl každý pocit hodnoty a jisté sebeúcty. A to úplně stačí.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
