Proč se chutě objevují?
Chutě na sladké nejsou projevem zmlsanosti ani slabé vůle, ale přirozenou a vrozenou reakcí těla ovlivněnou řadou faktorů. Náš mozek odpradávna vyhodnocuje sladkou chuť jako bezpečnou a zároveň preferuje sladké jako rychlý zdroj energie. Už jako novorozenci dáváme přednost sladkému, proto i mateřské mléko nebo jeho náhrady mají sladkou chuť a jsou nositelem bezpečí, komfortu a zklidnění.
Sladká chuť navíc v mozku aktivuje produkci dopaminu a nepřímo i serotoninu, tedy neurotransmiterů, které v nás vyvolávají pocity potěšení, odměny a klidu.
Jakou roli hraje hlava, hormony a to, co jíme?
Chutě jsou vždy kombinací psychiky, hormonů a stravy. Nelze pracovat jen na jednom odděleně. Psychika ale hraje významnou roli. Sladké nás uklidňuje, pomáhá nám zvládat stres i vyčerpání. To, na co máme chuť, je taky výsledkem toho, co jsme jedli v dětství, čím nás odměňovali, jaké jsme si vytvořili jídelní návyky a rituály – například sladkou tečku po obědě, dobroty k televizi, odměnu po náročném dni a podobně. Mozek primárně volí to, co je pro nás známé a bezpečné, před tím, co je „rozumnější a zdravější“. Emoční jedení je proto zcela normální. Je ale důležité hledat i jiné způsoby, jak se uklidnit, uvolnit, nasytit – nejen prostřednictvím jídla.
Hormonální příčiny chutí se často objevují při stresu, kdy se zvyšuje hladina kortizolu, který stupňuje touhu po sladkých a kaloricky bohatých potravinách. Když jsme unavení a hladoví, aktivuje se hormon ghrelin, který nás „nutí“ volit sladké coby rychlý zdroj energie. U žen bývá spouštěčem těchto chutí i premenstruační fáze, kdy hormony kolísají.
Sladké vs. slané
|
Nevhodnou stravou si navíc můžeme způsobit kolísání hladiny cukru v krvi, což vede k chutím na sladké. Nedostatek bílkovin, tekutin či minerálů pak může vést spíše k chutím na slané a tučné.
Existují nějaké situace, kdy se chutě objevují častěji?
Chutě na sladké jsou přirozenou potřebou těla ve chvílích stresu, únavy, smutku nebo když jíme nepravidelně či nedostatečně. Objevují se i tehdy, když držíme příliš přísné diety nebo si sladké zcela zakazujeme. Pak o to více po „zakázaném“ toužíme.
Dát si občas malou sladkost vůbec nevadí. I jednorázové přejedení sladkým tělo zvládne. Rizikové a nezdravé však je, když tyto chutě dlouhodobě přetrvávají a my kvůli nim opakovaně konzumujeme nadměrné množství sladkého. Pak může vznikat i závislost a začarovaný kruh. Je proto potřeba umět s chutěmi pracovat jako se signálem, že něco v životě není v rovnováze – a hledat nejen cestu k její obnově, ale i jiné zdroje energie, potěšení a uvolnění než jídlo.
V lednu spousta lidí ráno začne s dietou a večer skončí přinejmenším se sušenkou, někdy i s celou čokoládou. Proč tomu tak je?
Toto je velmi časté u dietování a poruch příjmu potravy, kdy si nasadíme příliš přísnou dietu, jíme energeticky málo, přijímáme nedostatečné množství živin a zakazujeme si, co nám běžně chutná. Takové hubnutí provází stres, psychická nepohoda a hlad, což logicky vede ke zvýšeným chutím na sladké. Proto své klientky učím nastavit si jídelníček i psychiku tak, aby byly chutě na sladké i při hubnutí něčím normálním a dovoleným.
Někdo prostě sladkou chuť preferuje víc – a je to v pořádku. Důležité je s tím umět pracovat a přijímat to zdravým způsobem. To znamená jíst dostatečné množství všech živin, nebýt hladový, nic si striktně nezakazovat a umět si odpustit, když někdy „zhřešíme“.
Dají se chutě na sladké potlačit, nebo alespoň udržet na uzdě?
Základem je dobře se vyspat, mít kvalitní stravu a být v psychické pohodě. Nejdříve je potřeba stabilizovat tělo – tedy dbát na dostatečný spánek, vyvážený jídelníček a pitný režim. To tvoří zhruba polovinu úspěchu. Tu druhou představuje psychika.
A jak být psychicky v pohodě? To je velmi individuální a často náročná disciplína. Jde o vědomou a laskavou práci na sobě: nejprve si začít všímat propojení mezi emocemi a jídlem a postupně hledat způsoby, jak se v těchto situacích podpořit i jinak než jídlem. Zároveň je důležité přemýšlet nad tím, co v životě celkově změnit, aby se tyto situace neopakovaly. Učit se vyživovat nejen tělo, ale i duši.
Článek vznikl pro časopis Žena a život.
