Příteli jsem byla lhostejná
„Tam mě čekalo další překvapení. Milan nikomu neoznámil, že jsem se ztratila! Napadlo mě, že se něco stalo i jemu, že mě šel hledat a sám se nevrátil. Ale recepční mě vyvedla z omylu. Řekla mi doslova: ‚Váš přítel se vrátil kolem 18. hodiny a vyzvedl si klíče.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Okamžitě jsem běžela do pokoje zjistit, co to má znamenat. Rozrazila jsem dveře a uvi děla Milana ležet na posteli. Když mě zahlédl, hned se zvedl, objal mě a říkal, že je rád, že jsem se vrátila a kde jsem byla takovou dobu. Já se jen třásla a plakala. Pořád jsem se ho dokola ptala, kde sakra byl on, proč nikomu nedal vědět a že jsem mohla být kvůli jeho aroganci mrtvá. Jeho odpovědi mě šokovaly. Údajně si myslel, že jsem z trucu nešla do hospody, zamířila zpátky do města a objednala si pokoj jinde, prý abych ho vytrestala. Ale že jsem u sebe neměla peníze, mobil a doklady, to ho asi nenapadlo. On si klidně dal v hospodě jídlo a pak se vydal do hotelu, kde s napro stým klidem usnul. Zatímco já doslova bojovala o život a prožila tu nejhorší noc ve svém životě. Dělalo se mi z něj zle. Začala jsem si balit věci. Potřebovala jsem od něj odjet co nejdál. Omlouval se mi a prosil za odpuštění, ale nebylo to k ničemu. Tenhle naprosto zpackaný víkend mi otevřel oči dokořán. Milan se tam rozhodl zůstal do neděle. Přece muž, který vás miluje, by vás od této chvíle už neopustil, byl by vám oporou a litoval toho, co se stalo. Jenže on ne. Byla jsem mu lhostejná. Nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdybych tomu muži neute k la. Abych pravdu řekla, tohle byla poslední kapka. Za naším nepovedeným vztahem jsem vzápětí udělala jednu dlouhou a tlus tou čáru. O tomto zážitku nemůžu říct ani svým rodičům. Snažím se na to nemyslet, ale je to těžké.“
