Náš parťák Petr běžel jasně na čas - vesele, s nadšením jeho vlastním. My ostatní jsme si řekli, že se neopustíme, ať se děje cokoliv.
První překážky před námi: pneumatikový koberec a tři stěny na přelezení. Čekáme na parťačku a jako tříčlenný tým vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.
No, dobrodružství, i když jsme si před závodem přečetli vyvěšenou mapu trasy, kde byly sepsané překážky, které nás čekají, tak některé nám jasné nebyly. Třeba překážka s názvem Step Stones - ne, nejednalo se o žádné kameny, ale o dřevěné kůly, které jsme měli přejít, aniž bychom spadli. Tady jsem z naší skupiny neviděla nikoho, komu by se podařilo je přejít, protože byly rozviklané a postavené daleko od sebe - 30 angličáků to tedy jistilo. Hamburger Hill, Deponie a Rambo - tak to nevíme do teď co to bylo :D
Co nám bylo více než jasné už před závodem, bylo to, že na Army Runu moc rádi dávají jako jednu z překážek proteinovou svačinku ve formě červů. Ve Vyškově byli smažené na másle, tak tady můžou být třeba živí? Na (ne)štěstí nebyli vůbec - asi nám je předchozí závodníci snědli :)
Když to vezmeme kolem a kolem, městský závod nám připomínal jen ten fakt, že se běželo přes Vítkov. Jinak jsme si užili běh lesíkem, nahoru, dolů, nahoru a dolů a cestou jsme potkávali překážky například střelbu z praku nebo hod granátem na terč, kde spousta závodníků vyhořela, a jejich rána skončila někde mezi stromy. Ano, následovalo 30 dalších trestných angličáků. Kdo by to řekl, jako děti jsme měli asi lepší mušku.