Máte strach dělat hluk, když dítě odpoledne spí?
Když miminko spí, všichni musí chodit po špičkách.
Proč je váš strach zbytečný: Rodiče si myslí, že malé děti potřebují k dobrému spánku především absolutní ticho. Výsledkem toho je větší citlivost miminka na hluk. Pak se může vzbudit třeba jen proto, že někdo kýchne.
Co s tím: Děti jsou na hluk různě citlivé. Některým vůbec nevadí a dokázaly by usnout uprostřed rockového koncertu, jiné mají lehčí spaní. Přesto je dobré nechat dveře do dětského pokoje pootevřené, zvláště pokud spí dítě samo, aby mohlo zůstat v kontaktu s obvyklými domácími zvuky. Ty většinu malých spáčů nevzbudí, protože jsou zvyklí na šum, který slyšeli v děloze.
Máte strach přenechat partnerovi péči o miminko?
Bylo by příjemné si odpočinout, ale obáváte se, že by to s dítětem neuměl.
Proč je váš strach zbytečný: Nakonec by to mohlo dopadnout tak, že vaše miminko bude odmítat každého kromě vás. A věřte, že hlavně ve starším věku dítěte byste toho mohla litovat. Navíc – když partnera teď nezapojíte, stáhne se do pozadí a začne se o dítě zajímat až v době, kdy si bude s ním moci zahrát třeba fotbal.
Co s tím: Neunáhlete se v podceňování pečovatelských schopností vašeho partnera. Je to tak velký problém, když obleče miminku opačně dupačky? Vadí to, že ho špatně přebalí? Každý se chybami učí. Stačí, když se miminko pokaká a zašpiní si oblečení. Váš partner jistě hned pochopí, kde udělal při přebalování chybu.
Časem však můžete zjistit, že některé věci dokonce dělá lépe než vy. Ideální je si některé činnosti rozdělit – nechce přebalovat? Tak ať dítě koupe nebo mu večer brouká písničky.
Máte strach nechat miminko samostatně usínat?
Nikdo nechce poslouchat, jak jeho dítě srdceryvně pláče.
Proč je váš strach zbytečný: Samostatné usínání a spánek přes noc jsou naučené schopnosti, s těmi se děti nerodí. A kdo jiný by je to měl naučit, když ne vy?
Co s tím: Od třetího měsíce je dítě vývojově natolik zralé, že se může učit samo usínat. Položíte ho do postýlky ospalé, ale stále bdící. Pokud začne křičet, vracejte se k němu vždy po pěti minutách. Vaše návštěvy u jeho postýlky by měly být krátké, ‚nudné‘ a bez velkých emocí. Miminko nezvedáte, jen mu krátce řeknete pár uklidňujících slov a pak vyjdete z místnosti, i když začne plakat. Po pěti minutách se budete vracet do té doby, než malý křikloun usne. Očekávejte hlasitý protest, hlavně během prvních dvou nocí. Ze začátku je tento nácvik náročný hlavně pro rodiče. Nejít za plačící ratolestí je těžké. Ale už za 7 dní uvidíte, že se vaše úsilí vyplatilo.