7. Mluvte kladně
Místo „Nelítej!“ řekněte „Uvnitř chodíme pomalu, venku pak můžeš běhat.“
8. Začněte větu „Chci, aby...“
Tahle pomůcka funguje na děti, které svým rodičům rády dělají radost, ale nechtějí, aby se jim poroučelo. Tím, že zdůrazníte, že chcete, dáváte prostor ke splněnému přání, ne rozkazu.
9. „Až..., tak.“
„Až si vyčistíš zuby, tak si budeme číst.“ „Až“, které naznačuje, že očekáváte určitou poslušnost, funguje lépe než „když“, které zanechává pocit, že dítěti dáváte volbu, přestože mu vlastně žádnou volbu nenabízíte.
10. Nejdřív činy, pak slova
Místo, abyste sedmkrát marně volala „Vypněte televizi, je večeře!“ dojděte k dítěti do pokoje, přidružte se k němu na chviličku v tom, co ho zajímá, a během reklamy ho nechte televizi vypnout. Dojdete-li si až k němu, znamená to, že váš požadavek je nekompromisní.
11. Dávejte na výběr
„Chceš si nejdřív obléknout pyžamo, nebo si vyčistit zuby?“ „Modré, nebo červené triko?“
12. Mluvte adekvátně věku
Čím je dítě mladší, tím kratší a jednodušší musí vaše komunikace být. Častou chybou rodičů je, že se tříletého synka ptají „Proč jsi to udělal?“ Tuto otázku nedokážou zodpovědět ani mnozí dospělí. Místo toho zkuste „Pojď si promluvit o tom, co jsi udělal.“
13. Mluvte adekvátně situaci
I dvouleté děcko se naučí říkat „prosím“. Očekávejte od svého dítěte základní slušnost. Děti by neměly z vašeho chování nabýt dojmu, že slušnost je dobrovolná. Mluvte s nimi tak, jak chcete, aby ony mluvily s vámi.
14. Mluvte adekvátně dětské psychologii
Výhružky a odsuzovací úvodní věty nejspíš docílí jedině toho, že dítě bude mít potřebu se bránit. „Ty“ dítě zavírá. „Já“ nikoho nesoudí. Místo „Ty to koukej udělat...“ nebo „Tys to zkazil...,“ zkuste „Chtěla bych, abys...“ nebo „Mám takovou radost, když děláš...“ Nepokládejte otázky, na které nelze říct ne. „Můžeš si zvednout ten kabát?“ nefunguje tak dobře jako „Zvedni si ten kabát, prosím.“
