Výpověď z práce pro nás často znamená malý konec světa. Kolabujeme a přicházíme o sebedůvěru. Z čeho žít, jak zaplatit nájem nebo hypotéku? A co děti, bude na nové boty, kroužky nebo tábor? Není to legrace, ale zvládnout se dá i tahle krize.

Nezdar nás provází od dětství, ať už při socializaci s vrstevníky, prohrách na závodech, u přijímaček na školu, nebo když se na nás vykašle první kluk. Dalo by se říci, že do dospělosti by měl být člověk různými neúspěchy poměrně otlučený. Přesto když přijde vyhazov z práce, jsme většinou zaskočeni a v šoku.

V pasti

„Měla jsem práci v malé startupové firmě, kde mi vyšli vstříc se sníženým úvazkem kvůli dětem, na které jsem sama. Podmínkou bylo pracovat na živnostenský list, což se mi nezdálo jako ideální, ale protože mě práce bavila, riskla jsem to. Jak velké riziko to bylo, jsem si uvědomila, když si mě zavolali do kanceláře a dali mi okamžitou výpověď s tím, že druhý den už nemusím chodit,“ vypráví Silva, trojnásobná matka samoživitelka. Složilo ji to. Zpětně lituje, že se neubránila emocím a že se přímo před svými bývalými zaměstnavateli rozbrečela.

„Výpověď provází velký stres,“ říká Helena Macková, personální konzultantka a koučka profesního a osobního rozvoje. Člověka přepadají nejprve pocity vzteku a nespravedlnosti (Proč já? To je nefér!). Následně přichází pocit méněcennosti (nejsem tak dobrý jako druzí, jsem neschopný, nic se mi nedaří), sebeobviňování (měl jsem dělat něco víc), občas i existenciální myšlenky (nic nemá smysl) a otázky: Potřebuji platit nájem a dětem kroužky, jak se uživím?“

Do toho nám třeba v hlavě bzučí paranoidní představa, která může i nemusí být daleko od pravdy, že za to určitě může asistentka z prvního patra, která nás pomluvila u šéfové, nebo kolega, který viděl handicap v tom, že denně spěcháme vyzvednout dítě ze školky. Najít viníka se někdy stane natolik klíčové, že se člověk snadno ocitne v pasti.

„Zasekne se jako gramofonová deska a neposouvá se k řešení. Ne že by nechtěl, ale nejde to. Jeho hlava najela na krizový scénář a ten vyvolal paralýzu,“ vysvětluje koučka. Neplatí to samozřejmě u všech bez výjimky, ale ve většině případů se opakuje toto schéma, kdy se naše myšlenky tak silně zabývají otázkou, proč se to stalo, až se úplně zapomeneme soustředit na hledání řešení situace.

Druhý dech

„Důležité je v danou chvíli začít dýchat, uvědomit si svou situaci, připustit si ji a přijmout. Je to tak. Dostali jste výpověď, možná je to nefér, ale už se to děje, bohužel. Nelze to změnit. Snažte se co nejvíce soustředit na to, co se děje teď - tohle ovlivnit můžete,“ radí Helena Macková.

Hluboký dekolt zvyšuje šanci, že dostanete práci, ukázal výzkum

Doporučuje rozdělit svůj problém na atomy: zvlášť na emoce, kdy si definujeme, jak se cítíme, z čeho máme obavu, a na řešení, tedy co máme reálně dělat a jaké jsou možnosti.

Intuitivně tak postupovala i Silva, která se kvůli svým dětem musela dát rychle do pořádku. Následující den obvolala úřady, domluvila si brigádu přes kamarádku, aby měla alespoň nějaký příjem, a nahlásila se v personální agentuře.

Důležité je v danou chvíli začít dýchat, uvědomit si svou situaci, připustit si ji a přijmout.

Důležité je v danou chvíli začít dýchat, uvědomit si svou situaci, připustit si ji a přijmout.

Přesto trvalo tři týdny, než ji začali zvát na různé pohovory. „Ať chcete, nebo ne, strašně vám spadne sebevědomí a s každým dalším nevydařeným pohovorem je to horší. Přestanete si věřit, a i když vám nabídnou skvělou práci, leknete se už předem, že na to nemáte. Nebo že se to nebude slučovat se starostí o děti, protože všude se vás ptají, jestli zvládnete přesčasy a výjezdy do ciziny,“ vypráví své zkušenosti Silva.

Často je problémem i překvalifikovanost nebo výrazně lepší dřívější platové ohodnocení. Navíc je v přímé úměře, že čím déle člověk práci hledá, tím více klesá jeho sebejistota. Podle výzkumu univerzity v americké Minnesotě začíná člověk propadat depresivním myšlenkám poté, co nemůže práci sehnat deset až dvanáct týdnů, což se asi tady v Česku nebude lišit.

Personální konzultantka Helena Macková proto radí vypsat si, co všechno umíte a čeho jste v životě dosáhli. „Uvědomte si, jak jste skvělí. Sepište si na papír jak své znalosti, dovednosti a um, tak i své osobností charakteristiky. Tohle si čtěte a tento seznam si dopisujte. Nebojte se, zase vše zvládnete a novou, třeba i lepší práci si zase najdete,“ povzbuzuje a doporučuje si během hledání práce najít alespoň příležitostné zaměstnání, kde je možné sbírat nové zkušenosti, nebo jakoukoli jinou činnost - ať už kurz, nebo třeba výmalbu bytu.

Vybíravé mládí

To, jak nastalou situaci vnímáme, samozřejmě ovlivňují mnohé faktory. Pokud je výpověď naprosto nečekaná a zároveň ze zaměstnání, které nás naplňovalo a pro které jsme žili, hroutí se nám celý svět a budeme to prožívat jinak, než když jsme o konci kariéry ve firmě sami uvažovali a tušili jsme, že je odchod na spadnutí. Snáze se také skutečnost přijímá, pokud máme dostatečnou finanční rezervu (o doporučovaných třech platech se však většině populace může jen zdát), nebo získáme odstupné.

Stálá práce do třiceti

Podle OECD vydrží lidé do 35 let na jednom místě stále kratší dobu, zhruba 14 procent z nich dokonce méně než rok. A ačkoli je pro mládí typické zkoušení nových věcí a sbírání zkušeností, podle psychologů by měli být nejpozději ve třiceti letech schopni navázat dlouhodobý vztah - nejen v osobním životě, ale i v zaměstnání. 

Do čtyřiceti let bychom si měli být schopni vytvořit určitou profesní identitu, kterou později budeme jen těžko získávat - jednak z hlediska našeho vnitřního nastavení, ale také už nebudeme pro trh práce atraktivní.

Podle všeho se se změnou mnohem lépe vyrovnává mladší generace, která nevyrůstala zatížená komunismem. Mladí dokonce střídání pozic vítají - a příznivá ekonomická situace jim v tomto směru nahrává, výpověď pro ně neznamená velké riziko.

Bohémský přístup

U mladší generace se můžeme inspirovat. Pomáhá také podívat se na situaci s nadhledem, uvědomit si, co mi současná firma dala, a uzavřít v sobě tuto zkušenost bez pocitu křivdy. 

„Pokud někdo neví rady a tápe, doporučuji vyhledat pomoc v podobě konzultanta, kouče. Nemusíte na to být sami a takový pohled zvenku vám pomůže odhalit nové pohledy a možnosti, které prostě nevidíme, když se topíme ve svém problému,“ podotýká Helena Macková.

Na druhou stranu, rodino, přátelé a známí, pokud máte v okolí někoho, kdo přišel o práci, dejte si pozor na nevyžádané rady. Koučka upozorňuje, že v takovém stavu člověk potřebuje více povzbudit než poradit. 

„V zásadě je třeba být velmi citlivý, protože ten, kdo dostal výpověď, se trápí, je mu zle a potřebuje zejména zázemí a jistotu, že i když je teď nezaměstnaný, jeho hodnota jako člověka neklesla, je stále stejná. Stejně vysoká.“

Nadějné vyhlídky

A pozitivní zpráva na konec. V tuto chvíli je z čeho vybírat, protože se nepotýkáme s ekonomickou krizí jako třeba v letech 2012 a 2013. Podle průzkumu aliance Byznys pro život se mnohé firmy snaží podporovat rodiče pečující o malé děti a vycházet vstříc zaměstnancům, kteří pečují o nemocné rodiče. 

Nabízejí flexibilní pracovní dobu, možnosti práce z domova či zkrácené pracovní úvazky. Vědí, proč to dělají - jejich zaměstnanci jsou pak velmi oddaní a práce si váží. Ostatně loajalita, profesionalita a flexibilita patří z pohledu manažerů mezi nejvíce oceňované vlastnosti zaměstnanců.

Podle zákoníku práce však nelze zaměstnance vyhodit tak snadno. Nebezpečí hrozí logicky nejvíc ve zkušební době nebo když vám končí smlouva na dobu určitou, případně jste byli vícekrát upozorněni na porušení firemního řádu.

„Jsou to ošklivé triky, ale když potřebujete propustit určitého člověka, zaměříte se na úplné detaily - dochvilnost, dodržování dress codu, jakékoli drobné porušení pravidel,“ prozrazuje manažerka. V takovém případě přichází udělení výtek a po jejich opakování následuje vyhazov, který ovšem není až tak nečekaný, a odpadá prvotní šok.

Když se propouští pro nadbytečnost, reorganizaci nebo restrukturalizaci firmy, nemůže si být jistý ani kvalifikovaný člověk se smlouvou na neurčito. Útěchou mu pak může být finanční kompenzace dle odpracované doby. A i když jsme na dně, je dobré si připomínat, že konec je vždycky začátkem něčeho nového. 

  0:53