Naučte se umění tolerance. Vyjdete s ostatními i sami se sebou

Je to základní vlastnost pro klidný život v komunitě. Přesto je velice těžké se jí naučit a posléze ji i pěstovat dál. A pandemie tomu nepomohla. Jak ji v sobě probudit?

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Už více než rok žijeme s koronavirovými restrikcemi. A zatímco na začátku ještě mnohé lidi mohly obalamutit reklamní slogany typu »nejste v tom sami« nebo »společně to zvládneme«, později už bylo jasné, že na tuto dobu je skutečně každý sám.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Ačkoli se oficiální místa snažila prezentovat, jak nás krize spojuje, v reálu lidi ale spíše rozdělila. Někdo mohl pracovat, jiný ne. Jeden se dostal na očkování dříve, druhý na něj stále čeká.

Lidé se podle mnoha průzkumů začínají stále víc nesnášet, závist zmítá národem a jediná vlastnost, která by to mohla zastavit, skomírá na úbytě. 

Tolerance má v krizových dobách velice těžkou pozici, protože lidé mají tendenci myslet především na sebe a své blízké. A kdo jim do toho nezapadá, musí z kola ven.

I proto se v celé Evropě páry víc hádají (nikoli zatím rozvádějí, ale to podle odborníků teprve přijde – více se tomu budeme ostatně věnovat už v příštím čísle). Možná sami cítíte, že tolerance z vaší krve jaksi mizí. Proto je načase se zastavit, zamyslet a zkusit se k ní zase pomaloučku vrátit. Protože jestli to někomu zlepší život, pak to budete hlavně vy sami.

Vaše naštvanost vypovídá jen o vás

A to je to nejdůležitější, co si musíte uvědomit. Tolerance je sice namířená na lidi kolem, ale nejvíce vypovídá o vás. Ve většině případů není člověk, který vás něčím štve nebo irituje, takový blbec, jako vám připadá. To jen zabrnkal na strunku, která je ve vás už dávno napjatá. A je otázkou, proč tomu tak je.

Prvním krokem na cestě k hledání tolerance je tedy umět se ponořit do vlastní mysli. „Stačí úplně, aby vám druhý člověk narušil váš prostor nebo jistoty. A už nastává problém,“ varuje ajurvédský kouč Leo Carver.

Empatie tvoří základ

Znamená vcítit se do jiného člověka, jeho poznání i pocitů. Hodí se v soukromém životě, ale také v práci anebo mezi lidmi, které potkáváte. Abyste se jí naučili, musíte sbírat sociální zkušenosti. Odborníci proto doporučují snažit se co nejvíce mluvit s novými lidmi a poznávat jejich život, radosti i strasti. Nemusíte se s nimi hned kamarádíčkovat. Jde o to být otevřený, když se třeba srazíte u stánku na výletě nebo o přestávce v divadle. Psychiatrička Helen Reiss také doporučuje věnovat se společně s neznámými lidmi nějakým projektům – ať už pracovním, nebo sportovním, či jinak volnočasovým. Upřímně si pak rozeberte, co se vám na tom líbilo a co naopak ne. Můžete to třeba podstoupit s partnerem nebo kamarádkou a pak si porovnávat své myšlenky, čímž se posunete nejen k empatii, ale často skokem rovnou k toleranci. 

Podle něj je to často spojené se sebevědomím – najednou třeba máte pocit ohrožení – pracovního, osobního, rodičovského, výchovného... jakéhokoli. Ale ten druhý to tak ani nemusí zamýšlet.

Zkuste se tedy pokaždé, když vás podobná situace ochromí, k danému momentu vrátit a v klidu ho ve své hlavě znovu rozebrat. Pokud přijdete na to, kde je u vás zakopán pes, bude se vám v ní napříště lépe manévrovat.

Zajímejte se vždy o názory druhých

Nesmíte člověka, jenž stojí proti vám, hned soudit. A to si klidně zapište jako bod číslo dvě na našem seznamu. Velkou roli při učení se toleranci hraje empatie. „Poslouchejte, co má druhý na srdci. A když říkám poslouchejte, myslím vážně, se zájmem a jistou dávkou zvídavosti,“ nabádá psychoterapeut Ryan Andrews.

Když něčemu z jeho postojů nebudete rozumět, ptejte se, zastavte ho, nespolkněte to jen tak. Tím si otevřete cestu k novým myšlenkám, názorům nebo výzvám, kterou byste předtím neviděli.

„Neznamená to ale v žádném případě, že s nimi musíte souhlasit a měnit sami sebe. To ne. Tolerance není o bezhlavém přikyvování a bezvýhradném akceptování cizích postojů. Je o tom, že jste schopni přijmout myšlenky názorově odlišného člověka, i když s ním nejste zajedno, a přesto spolu můžete vyjít,“ říká odborník s tím, že takovíto lidé bývají dokonce často dobrými přáteli.

Zkuste se občas vcítit do cizí kůže

Abyste správně pochopili toho druhého, chce to umět se vžít do jeho kůže a vidět danou problematiku z jiné perspektivy. Možná vám něčím vadí, třeba vás i štve. Ale co když má za sebou nějaký nepříjemný zážitek? Navíc se může velice dobře stát, že vy iritujete někoho podobně jako on vás. A to je jediná životní jistota, kterou vám můžeme nabídnout. Nikdy se totiž nikdo nemůže zalíbit všem. Pokud se na to ale podíváte i z druhé stránky, budete vše přijímat s větším odstupem.

Dobré je to trénovat doma na svých nejbližších a v situacích, které nejsou vypjaté. „Když vám partner říká o tom, jaký měl den, nejde jen o to ho poslouchat, ale skutečně vnímat a snažit se představit sebe sama v jeho kůži. Uvidíte, že ani jeho život není vždy lehký, a budete mu možná mnohem blíž, než byste si mohli představit,“ radí psychoterapeutka Melissa Utz.

Tím pádem budete jejich postoje i lépe respektovat. Mají právo je mít. Protože ani vy nechcete, aby vám ty vaše někdo bral.

Vraťme se teď ještě obloukem na začátek, k naší nekonečné pandemii. Jak tohle všechno pomůže v situaci, kdy se zlobíte na očkované, restrikce pro jedny a výhody pro druhé a další věci? Možná máte pocit, že málo. A skutečně se tím svět nepohne k větší spravedlnosti. Ale pokud budete s tolerancí automaticky přistupovat k ostatním lidem, budou se vám snáze posuzovat i jiné nepříjemné události. Nepřehoupnete se přes ně možná hned, ale určitě to nakonec zvládnete. A proto se rozhodně vyplatí to zkusit.

Hlavní projevy nesnášenlivosti

Opakem tolerance je nesnášenlivost. Ta může být i velice nebezpečná. Jak se nejčastěji projevuje?

• Fanatizmus – lidé se k němu uchylují hlavně při obhajobě svých názorů a postojů. Nejsou otevřeni jakékoli diskuzi. 
• Zatvrzelost – tito jedinci odmítají cokoli, co je jiné. Neuznávají různé rasy, náboženství, zvyky ani tradice.
• Nadřazenost – lidé si myslí, že všechno vědí nejlépe a nikdo je nepřesvědčí o opaku. I když to není pravda.
• Chudý život – každý jejich den postrádá hloubku a nikdy se neobohatí o něco nového. Zažitou rutinu nemění.
• Problémy ve vztazích – jelikož naprosto neovládají umění kompromisu a všechno chtějí mít po svém, málo lidí s nimi vydrží žít. 
• Žárlivost – jakmile má někdo kolem nich úspěch, můžou vyskočit z kůže. Mají totiž pocit, že ten náleží pouze jim.