Člověk 21. století prý neumí vůbec správně odpočívat, čímž sám sobě škodí. Mimo jiné si vytváří větší stres a zatěžuje psychiku.

Možná namítnete, že vy odpočívat umíte. Přece když zrovna nevaříte, nežehlíte nebo nemyjete auto, relaxujete při rytí záhonů, pletení, uklízení šuplíků nebo přerovnávání dřeva v kůlně. O dovolené zvelebujete chalupu, zavařujete borůvky a sušíte houby. Jenže v tom je právě ten problém.

To nemusí být ten správný odpočinek, při kterém by se úplně uvolnilo tělo a vyčistila hlava. Ne, že by bylo něco špatného na změně činnosti, zvednout se od kancelářského stolu a jít sázet růže je krásné, ale náš organismus chce ještě něco víc. Italové tomu říkají „il dolce far niente“, tedy sladké nicnedělání. Chce to prostě alespoň na chvíli úplně vypnout.

Zaměřeni na výkon

Dneska bodují hlavně ti, kteří toho nejvíc zvládnou. Čím víc vykonáme, tím míváme větší cenu. Dokonce i v době, kdy bychom měli relaxovat, jedeme na výkon. A ještě tomu říkáme aktivní odpočinek.

Během výletu musíme dojít až na hrad. Když už jsme v lese, tak si alespoň zaběháme nebo natrháme maliny. O dovolené jsme celí nadšení, že jsme ušlapali na kole sto kilometrů nebo navštívili co nejvíc památek. Nic proti aktivnímu oddechu, ale nesmí ubírat místo tomu pasivnímu.

Není divu, že jsme „na nervy“, vyhořelí, na prášcích, ve stresu. Máme problémy se spánkem, protože neumíme včas vypnout mozek. Jsme zahlceni mnoha informacemi a vjemy a nevíme si rady s únavou. Horší se nám paměť, zlobí nás trávení…

Doreen Dodgen - Magee, americká psycholožka, která se zabývá i relaxací, k tomu říká: „Je to, jako když naplno túrujete motor u auta, ale nikam nejedete.“

Ilustrační fotografie

Relax není nuda

„Nicnedělání je vlastně nuda a my se nudit nechceme,“ můžete namítnout. Ale tak to není. Nuda je negativní, do ničeho se nám nechce, nic nás nebaví, je to otrava... Ale nicnedělání, tedy pasivní relaxace, kdy dáme odpočinout tělu a především hlavě, je proces pozitivní, občerstvující.

Naučit se správně „nicnedělat“ nebývá snadné zvlášť pro aktivní lidi. Zejména pro některé hodně pracovité ženy je myšlenka na nicnedělání dokonce trestuhodnější než ta na manželskou nevěru!

Ten, kdo se někdy učil meditovat, ví, jak je zpočátku těžké nebýt ničím rozptylován a hlavně „vypnout“ myšlenky. Vědci dokonce došli k závěru, že mozek je tak vycepovaný k neustálé práci, že nás pořád vyrušuje nějakými impulzy, dokonce „nařídí“ orgánům, aby o sobě dávaly vědět. Třeba vás najednou přepadne žízeň nebo začne svědit nos. Jakmile ale naše mozky poznají, jak je očistné dopřát si tu a tam relax, přestanou nás vyrušovat a moc rády si oddechnou s námi.

Nejhledejte pavučiny

Pokud se chcete naučit správně pasivně odpočívat, můžete se přihlásit na nějaký kurz meditace nebo relaxačních technik. Můžete to ale také zkusit sami. Jak na to?

  • Začněte tím, že se naučíte na nějaký čas vypínat mobil a počítač. Nejlepší je nebýt na příjmu v noci a pak alespoň část víkendu. Až si zvyknete, že pořád nekontrolujete e-maily, textovky nebo Facebook, udělali jste první důležitý krok.
  • Najděte si místo, kde nebudete rušeni a kde se budete cítit v bezpečí. Pro některé ženy to nutně nemusí být u nich doma, kde leduje lednice, leží smítka na koberci, někde se objeví pavučina, kterou je třeba smést. Jiné zas nerady volí místo v přírodě, protože se tam samy bojí.
  • Uvolněně se posaďte v oblečení, které vás netísní, přivřete oči a zaměřte je do jednoho nepříliš vzdáleného místa (někomu vadí úplně zavřené oči, je rušen „obrazci“, které se promítají pod víčky). Neměli byste mít hlad nebo žízeň ani být těsně po jídle. Sedněte si tak, jak vám to vyhovuje, ale nekřižte moc nohy ani ruce.
  • Zklidněte dech a zaměřte se na něj. Pozorujte, poslouchejte, jak se nadechujete a jak vydechujete. To bývá nejlepší cesta, jak se postupně zbavit dotíravých myšlenek. Jakmile vás mozek vytrhne třeba otázkou, co budete dělat k večeři, zaměřte se opět na dech. Zkuste tak vydržet ze začátku aspoň pár minut. Kdybyste usnuli, nevadí.
  • Pokud se někdy přistihnete, že jen tak „koukáte doblba“ a máte rozostřený zrak, v hlavě prázdno a povolené svaly, nevyčítejte si to. To už si začínáte zvykat na pasivní oddech. Někomu také prospívá, když se sveze někam vlakem, jenom tak sedí u okýnka a nepozoruje cíleně krajinu, pouze ji nechává ubíhat před očima.