Kde začít
Tohle není článek o pomalém sexu. Je o rychlém životním stylu a o tom, jaký má dopad na náš celkový pocit ze života. Pomalý sex musí začít jinde než v našich ložnicích. Začíná u normálnějších denních programů, u vyškrtaných kalendářů a u zamyšlení se nad tím, které ze svých úkolů skutečně chceme plnit, které chceme žít. Které můžeme vynechat, protože jsme na ně kývli bezhlavě a zbytečně. Začíná u rozhodnutí, že si zařídíte život tak, aby vám zbyla energie a čas na detaily, které hicují touhu přes celý den, aby vše mohlo vyvrcholit ve chvíli, kdy si v posteli padnete do náruče. Na flirtování, doteky, ukradené pohledy, rozhovory, drobné laskavosti a pozornosti…
Po takové předehře bude i rychlovka úplně jiného ražení. Z tohoto pohledu můžeme být vděční za ekonomickou krizi. Už teď je jasné, že párům se nedostává peněz na tak časté noci prohýřené ve městě a zůstávají doma, kde se věnují… hádejte čemu? V Itálii se objevilo oficiální hnutí Slow Sex. Lidé, kteří si nemohou dovolit zabavit se tolika pozlátky, si začínají všímat, že když dělají věci pomaleji, dělají je většinou lépe. Že život prožijí, místo aby jej prospěchali. Vědomě zpomalený přístup můžete aplikovat na cokoli, co je v životě důležité a zabírá velkou část vašeho dne. Na jídlo, rodičovství či práci. Zmiňujeme sex jako první, protože tam je příjemné začít.
Společný oběd = drogová prevence?
Jak to, že jsme se domácího vaření a společného stolování vzdali tak snadno? Odpověď je jednoduchá: nebyl čas. Domácí strava znamená, že nakoupíte čerstvé suroviny. Že si pomalu projdete recept, zpracujete je vlastníma rukama, ochutnáte, doladíte, zapojíte všechny smysly, sníte ho, bez časového deadlinu, zapovídáte se, všichni dohromady po sobě uklidíte… Zdá se to jako víc práce – ale nedělala byste tohle všechno stokrát raději než zírání do počítačové obrazovky nebo řešení nesmyslných úkonů přes telefon?
Vaše tělo vám bude také vděčné: stres je totiž tím nejhorším, co mu můžete udělat. Pomalé jídlo znamená, že váš žaludek je uvolněný a tedy lépe tráví, že pečlivěji žvýkáte a také že se nepřejídáte, protože mozek dostane signál, že žaludek je plný, v pravý čas. Navíc sníte-li večeři soustředěně a s potěchou, jste uspokojeni a nemáte potřebu za hodinu brouzdat do ledničky pro další – samozřejmě zcela zbytečný – chuťový vzruch a zážitek, kterého si stejně všimnete jen zpola, protože v ruce máte pípající mobil a z počítače na stole na vás bliká nová příchozí pošta. (Zkuste někdy pečlivě žvýkat fast-foodové jídlo a pochopíte, že je navrženo právě jen proto, aby bylo zhltáno rychle. Pomalu a dlouze žvýkáno chutná totiž naprosto příšerně.)