Léčba? Neexistuje!
Do dveří kanceláře šestadvacetiletá Soňa vstupovala rázně a s hlavou vztyčenou, jako by dávala ostatním v místnosti najevo, že slunce každý den vychází jenom kvůli ní. Od chvíle, kdy se dostala na vedoucí místo, vyžadovala od druhých absolutní poslušnost a jasné projevy obdivu i podřízenosti. Pouze ti, kteří kolem ní chodili se sklopenou hlavou a nevybočovali z davu, si mohli být jisti, že se neobjeví na černé listině nepohodlných. Na tu si postupně zapsala kolegu s doktorátem, který si ji taktně dovolil upozornit na gramatické hrubky v jejích prezentacích pro nadřízené. Odměnou mu byl vyhazov bez nároku na odstupné a pomluvy o jeho neschopnosti, které mu později zhatily další pracovní nabídky.
Následovali všichni, kteří měli vyšší vzdělání, štíhlejší postavu, delší vlasy, bohatší zkušenosti a jakýkoli názor. Ti byli označeni za příliš drzé a neposlušné. Bylo potřeba je odstranit a nahradit méně výraznými a ‚poslušnějšími‘. Odstraněna, respektive sesazena pro neschopnost, byla však nakonec k překvapení všech sama Soňa. Přesto je dodnes přesvědčena, že neprávem. Ty, kteří ji sesadili, nazývá idioty, o své nástupkyni hovoří jako o neschopné a líné, na kolegy, které se jí nepodařilo včas ‚vyštípat‘, dodnes dští síru, přičemž se široké okolí snaží všemožně přesvědčit, že proti ní zpunktovali komplot. Samozřejmě jsou to právě oni a jedině oni, kteří jí zničili slibně našlápnutou kariéru! A vlastně i celý život! Ona přece žádnou chybu neudělala! Několikrát sice navštívila odborníka a snažila se své zášti i nenávisti vůči nespravedlivému světu zbavit, nakonec se však stal úhlavním nepřítelem i sám terapeut.
Ani to ale u narcistů není nijak nezvyklé. Už Sigmund Freud kdysi prohlásil, že narcismus se léčit nedá. Úspěšný narcis si totiž léčbu nepřipustí a neúspěšný v posledním stádiu končí rovnou na psychiatrii. Současní odborníci jsou o něco optimističtější. Podle nich se s lehčími formami narcismu pracovat dá. Narcise je jenom potřeba naučit, aby měl rád své skutečné já a pečoval také o svou duši, nikoliv jen o prázdnou tělesnou slupku. Přiznávají však, že nejde o nijak snadný proces, a stojí je pořádné úsilí. Zamilovat se do narcise je přitom tak snadné! Na první pohled jsou totiž naprosto okouzlující. Mají ‚zdravé‘ sebevědomí a sebeúctu. Mírné sklony k narcismu přitom mohou být člověku prospěšné. Přiznat veřejně, že máme rádi sami sebe, není sice extra ušlechtilé, ale naše společnost už to neodsuzuje, jako tomu bylo dříve.
Podle psychologů je to stejné, jako když přiznáte zálibu v luxusu a v penězích. Štamgasty v hospodě druhé cenové tím sice asi neoslníte, ale v golfovém klubu nebo v kasinu nad sklenkou koňaku to nikoho nepřekvapí. Pokud se tedy smíříte s tím, že vaše problémy, práce i povinnosti nebudou nikdy tak důležité jako ty jeho, pak svého narcise klidně milujte. Nikdy se ho však vlastní láskou nesnažte vyléčit. To nechte odborníkům. Vy s ním buďte pro to, jaký je. Tím mu prospějete nejvíc...
