Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Tak to se říká už dlouho. V lásce je to ale v tomto ohledu složité. V některých krajích se lidem za „horou“ běží mnohem snadněji, zatímco jinde to může být problém. Právě vzdálenost, jež milence dělí, hraje u Čechů důležitou roli.
„Každý chce protějšek ze svého okolí, ale tím si naši klienti snižují možnosti k seznámení,“ popisuje na úvod vztahová koučka Iveta Gajdušeková ze seznamovací agentury Date2K a Tvoje láska. Sama uvádí, že v tomto rozdíly mezi kraji nevidí. Objeví se ale ve chvíli, kdy skutečně dojde na lámání chleba a milenci z jiných oblastí mají šanci spolu vážně začít randit.
Nejhlasitěji v tu chvíli vyzvání varovný zvon na Moravě a ve východních Čechách. Tam mají lidé nejmenší chuť se kvůli lásce stěhovat. Platí to hlavně o ženách z Moravy. Ty podle výzkumu sice zprvu tvrdí, že jim větší vzdálenost nevadí, ale když o ně stojí někdo z jiných končin země, odmítnou ho.
Muži jsou podle expertů v tomto ohledu mnohem otevřenější. Čekají totiž, že to bude žena, kdo se k nim posléze nastěhuje, a nikoli, že změní bydliště oni. Když se to ale nestane, prásknou do bot.
Pražané na rande moc nespěchají
Podobně netolerantní ke vztahům na dálku jsou lidé z Královéhradeckého nebo Pardubického kraje. „Z naší zkušenosti klienti z těchto krajů vždy požadují, aby se partner stěhoval za nimi. Jen výjimečně je to naopak,“ popisuje situace v těchto oblastech Gajdušeková.
Ani Praha na tom není lépe. „Zastupovali jsme v minulosti dokonce klienta, který byl mladý, vzdělaný IT specialista a ten striktně trval na partnerce pouze podél trasy metra, neboť prý z dlouhodobého pohledu odmítá ztrácet čas složitějším dojížděním na rande,“ popisuje majitelka seznamovací agentury Kristýna Mertlová.
Naopak nejotevřenější k novým možnostem žití jsou obyvatelé Jihočeského, Plzeňského, Karlovarského nebo Libereckého kraje. „Blízkost Německa a Rakouska, mnohdy i pracovní zkušenosti s prací mimo ČR pak vedou i k hledání přeshraniční lásky velmi specificky u klientů z Karlovarska a Plzeňska. Naproti tomu podobný jev vůbec nesledujeme na jižní Moravě, kde klienti striktně hledají partnera Čecha,“ říká Mertlová.
Odlišná je i rychlost randění. Pořekadlo, že třetí rande rozhodne, neplatí zdaleka všude. Paradoxně jsou v tomto ohledu nejpomalejší Pražané. Jinde si partneři už při třetí schůzce skutečně plánují společný víkend. Oproti tomu v metropoli na to lidé nespěchají. Vše si víc rozmýšlejí, přemítají o tom, zda jim není lépe samotným, a společný víkend s přespáním si domlouvají obvykle až po delší době.
Už dříve se ukázalo, že lidé se stále častěji seznamují online. Takhle v současnosti nachází partnera až polovina mladých. Než se vůbec uráčí vyrazit spolu na skutečné rande, jsou ochotni si hodiny a hodiny chatovat a pak třeba usoudit, že jim nestojí za to se zvednout a opustit hřejivou přítomnost obrazovky počítače.
Covid v tomto trochu zahýbal figurkami na šachovnici. Podle výzkumů se celosvětově na sociální sítě vrhli i starší, nebo dokonce i staří lidé. „Oproti předcovidové době se na počítačové randění vrhlo jen v Americe až o 35 procent více seniorů,“ tvrdí odbornice Rebecca Weber.
Podle ní používají stejné cesty či aplikace jako mladí. U nás se takto stýkají spíše lidé z maloměst. Ve velkých městech pořád ještě sází na setkávání například v parku nebo při venčení psa. A na vesnicích není počítač tak oblíbený.
Nebojte se lásky na pracovišti
Všude v naší republice však poslední dobou platí, že je dobré neuzavírat se před láskou v práci. Ostatně často je to jediné místo, kam lidé chodí.
Vztahy na pracovišti jsou vždy trochu vachrlaté, ale když víte, jak kdo reaguje ve vypjatých situacích v zaměstnání, můžete odhadnout i jeho reakce v soukromí. Navíc odpadá to úplně prvotní oťukávání, které je zvláště pro starší lidi už trochu otravné, protože základ si předáte i při hovorech o práci.
Stejně tak je dobré vsadit na kamarády. Pokud ti vám někoho doporučí, máte aspoň jistotu, že jejich přísným sítem už prošel. Hlavní je na lásku nezanevřít, ať už se vyskytujete kdekoli. S ní je to sice někdy těžké, ale bez ní o mnoho smutnější.
