Co děvkař, to jiná sváděcí strategie. Ti bídáci se nedají poznat podle stejného typu chování! Můj chladně přemýšlející osmadvacetiletý kamarád Radek, který pracuje jako programátor, popsal svůj přístup takhle: „Záleží na povaze ženy. Na každou platí něco jiného. Hlavně musím odhadnout, jaké má dotyčná potřeby a očekávání, a pak vzbudit dojem, že dokážu její touhy naplnit. V každém případě by měla získat pocit, že mi dobře rozumí a já rozumím jí. Že si myslím, že je zábavná, milá, chytrá, úžasná. A že jsem z ní úplně paf.“ Ti rafinovanější jakékoli strategie popírají, dokonce popírají i fakt, že jsou sukničkáři. „Já žádné zvláštní metody nemám. Kdybych je měl, tak nejsem už tři roky sám,“ vysmál se mému dotazu Radek.
Pro upřesnění: Všeobecně se o něm ví, že se v jeho malém bytě střídají dámské návštěvy jak směny v pekárně. A ironicky dodal: „Kdo není hezký, musí hodně mluvit, a to mi celkem jde. Preferuji ženy, které mají krásnou chůzi a špatnou paměť na telefonní čísla.“ Záletníci s vámi rozhodně nebudou zacházet v rukavičkách. V době námluv bývají neškodní, ale až se vás nabaží, promění se v chladná monstra. Když se vás chtějí zbavit, slušnost pro ně neexistuje. Vypátrala jsem pro vás ty nejnebezpečnější přelétavé ptáčky, kteří si nikdy nenechají přistřihnout křídla, a přiměla je vyzradit, jak to s vámi mají, když vás chtějí – na chvíli.
