Možná váš život dospěl do bodu, kdy po letech práce, povinností v domácnosti a kolem dětí přichází čas, kdy máte víc prostoru pro sebe. Chcete ho využít naplno, chodit na výlety, za kulturou, do kurzu tance nebo se jen častěji potkávat s lidmi. Rádi byste to všechno podnikali se svým partnerem.
Jenže najednou zjistíte, že on vaše nadšení nesdílí. Odvolává se na únavu, bolesti nebo prostě jen říká, že se mu nic nechce. Zatímco vy přemýšlíte, jak život ozvláštnit, on raději zůstává u televize.
Pak se může stát, že po mnoha marných pokusech dostat ho z gauče přijde zklamání a rezignace. A také otázky, jestli takto bude vypadat zbytek vašeho společného života.
Začněte nenápadně
Jak se to vlastně stalo, že partnera nic nezajímá? Možná dřív býval aktivnější, ale teď ztratil chuť, je unavený a s věkem nebo nedostatkem aktivit ztratil sílu. Stejně tak je možné, že v sobě nikdy neměl velkou potřebu podnikat cokoli navíc, jen se v mládí víc vybičoval nebo jeho pohodlnost nebyla tolik vidět, protože vás oba zaměstnávaly práce a děti. Teď, když povinností ubylo, vystoupil rozdíl na povrch.
Svou roli možná sehrál i zvyk. Po letech, kdy odpočinek znamenal gauč a televizi, je těžké hledat jinou cestu. Pro vás, kdo byste si přáli dělat víc věcí společně, je to náročné. Touha po aktivitě je silná, a když se druhý nechce přidat, může přijít frustrace i pocit osamělosti.
Jak trávit společný čas ve dvou
|
V takové chvíli vyvstává otázka, co s tím. Čekat na zázračnou změnu většinou nikam nevede, proto je lepší začít pomalu a nenápadně. Zkuste navrhnout něco, co nepůsobí náročně a co třeba měl dřív rád, krátkou procházku, posezení v kavárně nebo návštěvu kina. Partner pak nemusí mít pocit, že je tlačen do velkých výkonů.
Pokud se podaří navázat na to, co mu je blízké – třeba zahrada, hudba nebo oblíbené filmy –, je větší šance, že se zapojí. Přitom ale nezapomínejte ani na sebe! Je v pořádku jít za svými zájmy, i když partner zůstane doma.
Když změna nepřijde
Pokud ani po opakovaných pokusech partner neprojeví zájem, je dobré smířit se s tím, že jeho nastavení se už nezmění. Není fér ho nutit do něčeho, co nechce, a už vůbec ne vyčítat mu, že není tak aktivní jako vy.
Přijetí rozdílnosti neznamená rezignaci na vlastní život. Naopak, je to příležitost začít hledat cesty, které vás potěší samostatně. Ať už jde o kurzy, výlety, kulturní akce, nebo dobrovolnictví, nové zkušenosti vám přinesou radost, sebevědomí, ale i témata k rozhovorům, která vztah obohatí.
Důležité je nenechat se ochromit pocitem, že bez společného trávení času vztah nemá smysl. Partner může být spokojený v klidu domova a vy si to můžete víc užívat, když se vydáte ven. Někdy paradoxně právě rozdílné tempo vztahu prospívá, protože každý má svůj prostor a zároveň zůstává možnost sdílet společné chvíle, když na ně přijde.
Hlavní je, abyste nežili v čekání na změnu, která nepřichází, ale dovolili si žít naplno, i když partner zvolil jiné tempo.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
