Mysleli jste, že když už je vám padesát, šedesát nebo i víc, nemáte nárok najít si spřízněnou duši a mít možnost sdílet s někým své životní radosti? Chyba! Jen musíte zahodit předsudky.
„Schopnost připoutat se k druhému člověku trvá do konce života. Co se s věkem mění, je pružnost. Člověk, který žil dvacet let sám, si vytvořil návyky, které mu vyhovují, a soužití je pak větší zásah než v pětadvaceti. Rozhodující tedy není věk samotný, ale to, jak dlouho člověk žil bez blízkého vztahu a jak moc je ochoten svůj řád znovu přizpůsobit,“ vysvětluje pro Pestrý svět psycholog a terapeut Pavel Pařízek.
Zamilovat se ale není tak jednoduché, jako vidíme v romantických filmech. Zvlášť, když už jsme po rozvodu nebo ovdovělí.
„V mládí je seznamování součástí budování života. Ve vyšším věku už je život postavený,“ vysvětluje psycholog.
Člověk už má za sebou historii, zvyky, majetek, děti, ztráty i zklamání a nový partner tam je zkrátka „navíc“. Alespoň ze začátku. I proto to mají lidé ve středním a starším věku složitější.
„Problém není v tom, že by byli méně schopni lásky. Je v tom, že cena za sblížení je vyšší. Mladý člověk riskuje málo, protože toho málo má. Starší člověk riskuje narušení rovnováhy, kterou si často pracně vybudoval,“ objasňuje odborník.
Láska nemá věkovou hranici
Touze po novém vztahu mohou určitou bariéru stavět i přílišné obavy. I když se totiž s přibývajícím věkem mění životní priority, přichází jiný druh strachu.
„Mladý člověk se bojí, že není dost dobrý. Starší člověk se často bojí, že už není dost žádoucí. K tomu se přidává něco, co mladí neznají – vědomí, že času na další pokusy ubývá. Každé odmítnutí tak váží víc,“ vysvětluje Pavel Pařízek.
Dodává ale, že v oblasti atraktivity velká část strachu vzniká proto, že se člověk měří nesprávným měřítkem. Sám sebe srovnává s ideálem vlastního mládí, tedy s tím, jak vypadal kdysi.
Nesrovnávejte se s mladším „já“
„Vrstevník, který se s ním seznamuje, však toto srovnání nedělá. Jeho přirozeným měřítkem je vlastní generace a vlastní zkušenost. Šedesátiletý muž nehledá třicetiletou postavu, hledá ženu, se kterou se cítí dobře,“ tvrdí odborník.
Osobnost a životní situace tak hrají při seznamování větší roli než vizáž. Je nutné si uvědomit i to, že ve středním a vyšším věku jen málokdy najdeme člověka, který už by neměl děti, vnoučata nebo jiné závazky. Tomu všemu budeme muset čelit. Není to ale nic neobvyklého. „Kdo hledá ve vyšším věku partnera bez minulosti, hledá někoho, kdo nežil,“ vysvětluje Pavel Pařízek z platformy Terapie.cz.
Nenechte se nutit, jednejte za sebe
Pokud je vám ale samotným dobře, nenechte se ovlivňovat okolím nebo se do něčeho tlačit. „Samota není nemoc a život bez partnera může být plnohodnotný. Výzkumy ale ukazují, že chronická osamělost škodí zdraví stejně jako nejrůznější neduhy. Partnerský vztah ve vyšším věku dává něco, co jiné vztahy nahradí jen částečně – každodenní přítomnost člověka, který si všimne, že se něco děje, který sdílí praktické starosti a před kterým není nutné nic hrát,“ uzavírá psycholog.
Pravidla seznamování
|
Důvod, proč to zkoušet v jakémkoli věku, tedy není společenský tlak, ale fakt, že blízkost druhého člověka zůstává jednou z nejspolehlivějších opor duševního i tělesného zdraví.
Společné zájmy a smysl pro humor
S věkem se mění i naše očekávání od vztahu. „Mladí vybírají podle přitažlivosti, statusu a představ o budoucnosti. Starší lidé už vědí, jak vypadá každodenní soužití, a vybírají podle toho, jak se s druhým člověkem žije. Klesá důraz na vzhled a stoupá důraz na povahu, spolehlivost a klid,“ vysvětluje Pavel Pařízek.
V tomto ohledu jsou starší realističtější. Má to ale i odvrácenou stranu. „Realismus se někdy překlopí v přílišnou opatrnost, kdy člověk u každého hledá především důvody, proč to nepůjde.
Zkušenost chrání před naivitou, ale může také bránit tomu, aby vztah vůbec dostal šanci,“ varuje psycholog. Nikdo však netvrdí, že spolu hned musíte žít. Někdy stačí mít parťáka na večeře, divadlo nebo procházky. A pak se každý vrátit do svého soukromého prostoru.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
